Teplické zločiny OSEK U DUCHCOVA (OSSEGG), HRDLOVKA (HERRLICH), 16. 11. 1893 až 17. 2. 1894:
Každý policista by nám nejspíše potvrdil, že vražda dítěte je jedním z nejotřesnějších zločinů, který se navždy vrývá do paměti. Bezbranné dítě oddaně následuje dospělého, protože jeho čistá mysl většinou nepředpokládá, že by mu dospělý mohl ublížit. Tím spíše, jedná-li se o jednoho z rodičů. A přesto se stále najdou rodiče, pro které je dítě nejsnazším terčem, na němž si vybíjejí zlost z neúspěchů, ztracených iluzí či existenčních problémů. Děje se tak dnes a dělo se tak i v minulosti, jak dokládá zločin z přelomu roku 1893 a 1894, který jsem nazval „Köhlerův případ“ a jehož ústřední dvojici tvořili jednatřicetiletý horník Ferdinand Köhler a jeho nevlastní syn Ferdinand Gröschl z Oseka u Duchcova (Ossegg).
Příběh vraždy, jemuž se velmi podrobně věnovaly noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger ze dne 17. 2. 1894 a Brüxer Zeitung, je velmi smutný, a to jak okolnostmi, způsobem provedení, tak i tím, že v celém případu v podstatě nenajdeme racionální motiv, kvůli němuž zbytečně vyhasl mladý život. Vraťme se však Oseka v roce 1893 a prožijme pochmurný listopadový den s Ferdinandem Köhlerem.
Na lesní stezce mezi Osekem a Hrdlovkou
Ve čtvrtek 16. 11. 1893, kolem 11. hodiny dopolední, navštívil Köhler osecký hostinec Marie Strassbergerové „Zum Schweiz“. Vypil čtyři piva a při odchodu si půjčil prázdnou láhev na víno s tím, že večer zaplatí a vrátí ji. Po obědě řekl chlapci, že půjdou společně do Hrdlovky (Herrlich, vesnice v okrese Teplice, která zanikla v 70. letech 20. století z důvodů těžby uhlí) navštívit Köhlerovy rodiče a večer se vrátí, což na odchodu sdělil také bytné Agnes Ehmigové, u níž s chlapcem bydleli. U brány se Köhler zastavil a vrátil se pro hornický krumpáč, což své bytné zdůvodnil tím, že jej chce dát nabrousit, neboť v pátek půjde zase do práce.
Na cestě Osekem zavítal Köhler do obchodu Franze Ritschela, od něhož si nechal zapůjčenou láhev naplnit kořalkou za 40 krejcarů. Měl totiž v úmyslu požádat otce o peněžní výpomoc. Protože se však otec už dříve vyjádřil, že mu „nedá ani čtyři krejcary“, chtěl si dopřát trochu alkoholu na kuráž. Dále požádal kupce o provázek, ale protože jej Ritschel neměl, spokojil se Köhler s hrstí starého motouzu, za nějž i tak nechal kupci krejcar, ačkoliv mu ho kupec původně nabídl zadarmo.
Zdroj: www.starepohledy.cz
S pořízenou kořalkou, motouzem a hornickým krumpáčem se dvojice vypravila na lesní stezku z Oseka do Hrdlovky podél Duchcovsko-podmokelské vlakové dráhy. Köhler se náhle posadil a požádal chlapce, aby si sedl vedle něho. V té chvíli na něj dosedla mlha marnosti, napadaly jej chmurné myšlenky, včetně myšlenky na sebevraždu, a ztratil sílu pokračovat v cestě do Hrdlovky. Otevřel láhev a napil se kořalky, přičemž pobídl chlapce, aby se napil s ním. „Co kdybych zemřel?“ pronesl k chlapci. Na to chlapec odvětil, že v tom případě si přeje zemřít také. Muž proto vzal chlapce za ruku a odvedl ho na blízké vlakové koleje, odhodlán položit se s ním na trať a počkat na přijíždějící vlak.
Köhler s chlapcem leželi na kolejích, plakali a čekali na svůj konec. Vlak však dlouho nejel a chlapci byla zima z ležení na studených kolejích. Köhler proto zvedl krumpáč, přistoupil k chlapci a zadní stranou nástroje jej silně udeřil do hlavy, načež se chlapec bez hlesu zhroutil. Köhler pak položil hlavu na chlapcův hrudník a s pláčem vyčkával, až jedoucí vlak přetne nit jeho trápení a pocitu viny.
„Zpovídat se budu jenom u soudu.“
Kolem 15 hodiny se horníci Josef Širek, Josef Růžička a Wenzel Kral vraceli z Hrdlovky do Oseka. Protože cesta byla velmi blátivá, zvolili pěšinu vedoucí lesem. Když se přiblížili k železniční trati, asi čtvrt hodiny za Hrdlovkou, spatřili v lese, přibližně třicet metrů od závor, vedle pěšiny muže klečícího nad tělem dítěte, s hlavou položenou na chlapcově hrudi. Z chlapcovy hlavy teklo hodně krve, což muže vyděsilo, a okamžitě si uvědomili, že se stalo něco velmi závažného, zvláště když při bližším pohledu zjistili, že má chlapec rozbitou hlavu. Také si všimli, že za mužem, v němž Wenzel Kral poznal horníka Ferdinanda Köhlera, leží hornický krumpáč potřísněný krví. Na dotaz horníků, co chlapci provedl, plačící Köhler odpověděl slovy: „Nemělo by to smysl, i kdybych vám všechno pověděl. Zpovídat se budu jenom u soudu.“
Kral s Růžičkou zůstali na Širkův pokyn u Köhlera, zatímco on sám běžel za hrdlovským starostou. Když odcházel, chlapec ještě žil, dýchal a hýbal očima, ale nedokázal mluvit. Krátce na to zemřel. V Širkově nepřítomnosti vzal Köhler chlapce do náruče, odnesl jej asi deset kroků od místa činu, přičemž mužům řekl, že jde k lékaři. Oba zůstavší muži mu v tom zabránili a donutili ho položit chlapce zpátky na zem a sednout si k němu. Širek se z Hrdlovky vrátil s četníkem a čtyřmi muži, kteří Köhlera spoutali. Hrdlovský četník se pak vydal do Oseka pro posilu. Velitel osecké c. a k. četnické stanice Franz Bartl nalezl Ferdinanda Köhlera na místě činu, jak sedí na zemi s rukama připoutanýma ke stromu. Nařídil převoz chlapcova těla do márnice oseckého hřbitova a Köhlera odvedl na četnickou stanici.
Během eskorty Köhler vraždu popíral a setrval na svém zapírání i poté, co mu bylo řečeno, že nikdo jiný než on tento čin spáchat nemohl. Také na četnické stanici Köhler zprvu tvrdil, že o ničem neví, a vymyslel si, že na dítě spadl. Později však přiznal, že dítě zabil a chtěl položit tělo na koleje, aby to vypadalo jako neštěstí. Následně svou výpověď upravil a uvedl, že chtěl spáchat sebevraždu a nechtěl chlapce nechat samotného.
Zdroj: www.starepohledy.cz
Dobrý pracovník a milující otec, nebo uzavřený muž a násilník?
Pojďme se nyní blíže zaměřit na pachatele. Kdo byl Ferdinand Köhler? Narodil se roku 1863 v Libkovicích (Liquitz, obec na Mostecku, která byla roku 1992 jako poslední zlikvidována kvůli těžbě hnědého uhlí). Byl bezdětným vdovcem, katolíkem, a přestože měl domovské právo ve Flájích (Fleyh, zaniklá obec na Mostecku), naposledy bydlel v Oseku u Duchcova. Do roku 1894 nebyl nikdy trestaný.
Ačkoliv úvodní popis vykresluje Köhlera jako spořádaného a bezúhonného člověka, jeho rodinné poměry byly velmi neutěšené. Roku 1886 se oženil s Marií Gröschlovou, která již v té době vychovávala syna z předchozího vztahu – Ferdinanda Gröschla, oběť našeho případu. Po čtyřech letech ji i malého Ferdinanda opustil kvůli její nevěře a odstěhoval se k otci do Hrdlovky, zatímco Gröschlová žila v Hostomicích (Hostomitz) s jakýmsi Skřivánkem. Roku 1892 Gröschlová zemřela, Skřivánek chlapce opustil, a tak se o něj postarala obec Fláje, kde měl domovské právo. Péče o chlapce se poté ujal Köhler coby jeho nevlastní otec.
Po smrti bývalé manželky Köhler nějakou dobu žil s Annou Královou, která jej však také podvedla, a tím jej donutila odejít. Králová později vypověděla, že Köhler byl dobrý pracovník, nepil, neholdoval hazardu a nikdy si nestěžoval na nouzi. Do ledna roku 1893 se k ní i chlapci choval dobře, poté se však Köhlerovo chování razantně proměnilo. V březnu 1893 ji po požití alkoholu zmlátil deštníkem tak surově, že musela na nějaký čas utéct ze společné domácnosti.
Josefa Fritschová, žena horníka z Nové Vsi (Neundorf, vesnice v okrese Teplice, která zanikla v 70. letech 20. století z důvodů těžby uhlí), u níž Köhler s Královou a chlapcem půl roku bydleli, popsala Köhlera jako zamračeného a uzavřeného člověka. Na rozdíl od Králové tvrdila, že Köhler se vyhýbal domácnosti a často se vracel domů opilý. Zmínila i výhružky, že všechny zabije – ji, dítě i nevlastního syna.
Naposledy bydlel Köhler se synem u manželů Ehmigových v Oseku, pracoval na šachtě „Fortschritt“ a vydělával týdně 8 až 13 zlatých. Za sebe a syna platil bytné 6 zlatých a 50 krejcarů týdně za stravu, ubytování a praní. Podle Ehmigové byl Köhler spořádaný a nevlastního syna měl rád. Posledních osm dní před vraždou byl nemocný, nepracoval a dostal jen 3 zlaté a 60 krejcarů nemocenské a 5 zlatých zálohy. Tvrdil, že do práce se vrátí v pondělí 20. 11. 1893. Ehmigová s Köhlerem naposledy mluvila 16. 11., když byli s chlapcem na odchodu, přičemž Köhler si s sebou vzal hornický krumpáč s vysvětlením, že ho nechá nabrousit, aby se do práce mohl vrátit již v pátek, jak bylo popsáno dříve. Bytnou jistě nenapadlo, že chlapce vidí naposledy.
Zdroj: mapy.cz
Marné hledání zjevného motivu
Soudní proces s Ferdinandem Köhlerem proběhl v úterý 13. 2. 1894 u Okresního soudu v Mostě. Obžalovaný před soudem uvedl, že si je svého činu vědom a vše si jasně pamatuje, a to navzdory tomu, že byl silně opilý. Svědci potvrdili, že z Köhlera byl na místě činu cítit alkohol, ale nepůsobil na ně jako zcela opilý.
Soudní lékaři přinesli zprávu o vícečetné fraktuře chlapcovy lebky a vpáčení kostních úlomků do mozku. Zranění oběti byla podle nich provedena silným úderem ostrého předmětu a byla neslučitelná se životem.
Köhlerův obhájce Dr. Oswald požádal, aby byla soudní porotě položena doplňující otázka, zda nebyl obžalovaný v době činu v duševním zmatku vyvolaném nemocí, tíživou životní situací a alkoholem. Soudce však po námitce státního zástupce tuto otázku zamítl a položil porotě pouze hlavní otázku: zda se jednalo o zločin vraždy.
Státní zástupce argumentoval, že motivem mohla být snaha zbavit se dítěte. Poukázal na Köhlerovu brutalitu, nevysvětlený nákup provázku a na jeho počáteční zapírání před četnictvem. Dodal, že nízký výdělek a neobvyklé množství alkoholu mohly být dalšími příčinami.
Obhájce trval na tom, že duševně zdravý člověk by takový čin spáchat nemohl, a už vůbec ne otec vůči synovi, byť nevlastnímu. Tvrdil, že Köhler byl v době činu nepříčetný a není odpovědný ve smyslu trestního zákona.
Porota se po půlhodinové poradě jednomyslně usnesla na vině. Na základě tohoto verdiktu byl Ferdinand Köhler odsouzen k trestu smrti oběšením.
Tím se naplnil osud muže, který se rozhodl ukončit svou beznaděj sebevraždou a vzít s sebou i bezbranného chlapce. Nakonec však o život připravil jen chlapce a sám se vydal spravedlnosti. Při zpracování Köhlerova případu mě napadlo, že náhlou změnu vrahova chování mohl způsobit depresivní stav či jiná postupně se rozvíjející duševní porucha, kterou tehdejší znalci z oboru psychiatrie nedokázali rozpoznat ani zohlednit v lékařském posudku obžalovaného. Ačkoliv se vrah na svůj čin připravil, jak podotkl státní zástupce, a vražda dítěte představuje obzvlášť ohavný trestný čin, teorie obhajoby o Köhlerově nepříčetnosti byla smetena ze stolu možná až příliš snadno. Podobné úvahy však nic nemění na tom, že 131 let starý Köhlerův případ je navždy uzavřen vykonáním popravy odsouzeného.
*
Zpracováno dle článku „Der Mord bei Herrlich“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 17. 2. 1894.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Alamy, Facebook K. K. Gandermerie, www.starepohledy.cz. (Použité fotografie jsou pouze ilustrační.)
