Teplické zločiny TEPLICE (TEPLITZ), 31. 1. 1894:
Za kuriozitou z konce ledna roku 1894 se opět vypravíme na teplické hlavní vlakové nádraží. Není se čemu divit – vlaková doprava byla v té době stále poměrně novou záležitostí a zároveň jediným prostředkem hromadné přepravy osob, zboží i pošty. Vlaková nádraží byla významnými centry měst a obcí, kde se protínala řada velkých i malých příběhů – od příjezdů významných osobností, přes setkávání milenců a útěky zločinců, až po smutné konce sebevrahů. Úmrtí, o němž psal Teplitz-Schönauer Anzeiger ze dne 31. 1. 1894, však nezpůsobila kola vlaku, a zemřelý nebyl ledajakým cestujícím, nýbrž podplukovníkem vojenské lehké jízdy, takzvaným husarem.
Obvyklý ranní shon cestujících vystřídala panika
V sobotu 27. 1. 1894 v 8 hodin a 2 minuty ráno měl z teplického vlakového nádraží odjet vlak do Ústí nad Labem (Aussig), jímž měl odcestovat c. a k. husarský podplukovník ve výslužbě pan Wirth von Westburg, který před čtrnácti dny přicestoval do Teplic na pohřeb svého švagra, zesnulého c. a k. generálmajora pana R. von Kaliwody.
Pan Wirth von Westburg již seděl v kupé, když ho náhle přepadla nevolnost, v jejímž důsledku z vlaku vystoupil. Učinil ještě několik kroků po nástupišti a v úleku se zastavil, protože se mu z úst začala řinout krev. Cestující i železniční zaměstnanci se mu okamžitě snažili poskytnout první pomoc, avšak proud krve, který se bez ustání řinul z mužových úst, byl jasným signálem, že jeho život vyhasíná. Během chvíle se podplukovník zhroutil k zemi a zemřel.
Na teplickém nádraží zavládla panika. Zprvu totiž nebylo patrné, zda se jedná o náhlou smrt bez cizího zavinění, nebo zda byl Wirth von Westburg obětí podlé vraždy, neboť tělo ležící v tratolišti krve svádělo k různým domněnkám. Nakonec však bylo potvrzeno, že podplukovníkova smrt byla způsobena zdravotními komplikacemi. Protože se kolem mrtvého vytvořil početný dav zvědavců, ředitel Ústecko-teplické dráhy Leonhard Schweigert nařídil prozatímní uložení těla do jedné z nádražních místností. Jeho rozhodnutím bylo tělo posléze pietně uloženo v jednom z místních sálů, odkud byl také vypraven pohřeb.
Pohřební průvod z budovy ředitelství
O dva dny později, v pondělí 29. 1. 1894, v odpoledních hodinách, byl z ředitelství Ústecko-teplické dráhy, které bylo součástí rozsáhlé nádražní budovy, vypraven slavnostní pohřební průvod, jehož se zúčastnili významní hosté, mezi nimiž nechyběl ředitel Leonhard Schweigert, c. a k. polní podmaršál baron Rath, c. a k. podplukovník von Goebel nebo c. a k. kapitán Debich.
Závěrem si ještě dovolím doplnit, že husaři tvořili ve válečných silách Rakouska-Uherska elitní jezdecké pluky, známé pohyblivostí, odvahou a efektním vzhledem. Předložka „von“, hojně se vyskytujících ve jménech husarů, značila šlechtický původ. Ačkoli šlo o lehkou jízdu, husaři byli často nasazováni i v těžkých bojích a mnozí z nich dosáhli vysokých důstojnických hodností, jako například podplukovník Wirth von Westburg, jehož jistě nenapadlo, že krátce po účasti na pohřbu svého švagra zavítá na hřbitov znovu, tentokrát k věčnému spočinutí.
*
Na konci příspěvku najdete bonus v podobě originální nahrávky přehlídkového pochodu německého 18. husarského pluku, pořízené roku 1911. Pochod, složený přímo pro rakousko-uherský husarský pluk, se mi bohužel nepodařilo najít.
Zdroj: Wikimedia Commons.
Bonus: Přehlídkový pochod německého 18. husarského pluku, známý také jako „Großenhainer Husaren Marsch“.
Autor: Alwin Müller. Hraje: Proto-Orchester. Nahráno roku 1911 v Berlíně. Vydáno gramofonovou firmou „Kalliope“, matr. čís. 46:
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: Alamy, www.starepohledy.cz. (Použité fotografie jsou pouze ilustrační.)
