Teplické zločiny Článek, který dne 18. 8. 1887 vyšel v českobudějovických novinách zvaných Budivoj, mi zaslal pátrač Radim Neuvirt, teplický astronom, herec a spoluautor obrazové tetralogie Turn a Teplitz-Schönau. Pojednává o kuriózním incidentu hraběte Leopolda Lažanského, k němuž došlo na teplickém hlavním vlakovém nádraží a který dle textu vyvolala německá zpupnost drážního kasíra (prodejce jízdenek, pokladního). V článku se objevují protiněmecké tendence, které jsou s ohledem na rok vydání a narativ českého Budivoje omluvitelné. V německy psaném tisku v Čechách z konce 19. století se naopak nezřídka setkávám s varováním před rozpínavostí českého živlu. To je však téma pro jiné bádání. Proto dodávám, že publikace textu s národoveckým vyzněním, které odráží tehdejší nálady ve společnosti, má pouze za cíl s odstupem dokumentovat výseč z kontextu dějin, nikoliv prosazovat jakékoliv stanovisko. Zde je přepis celého textu i s dobovými jazykovými specifiky:
[Ukázka germánské zpupnosti.] Následující událost, která zběhla se na půdě tohoto českého království a při níž způsobem neslýchaným uraženo bylo právo naší řeči české, podává nám výmluvný doklad, kam až dospěla germánská zpupnost v t. zv. uzavřeném území „německém“.
Píše se o tom pražským listům následovně: Ve čtvrtek večer přišel na nádraží v Teplicích hrabě Leopold Lažanský a žádal od kasíra česky jízdní lístek I. tř. do Prahy. Kasír odvětil, že česky nerozumí, pán nalézá se prý v Teplicích, aby proto mluvil jen německy. Hr. Lažanský mu na to odpověděl zcela klidně: „Mám právo žádati, by kasír dráhy v Čechách mluvil se mnou v tom zemském jazyku, v jakém ho oslovím a vyzývám ho, aby se mnou mluvil česky.“ Kasír však trval na tom, že musí se s ním mluviti německy.
Hraběte Lažanského v nádraží nikdo neznal a on sám se také nedal poznati. Na to rozpředl se mezi ním a kasírem velice hlučný rozhovor a blíže stojící obecní strážník vmísiv se, žádal hr. L., aby v Teplicích mluvil německy. Hrabě obrátiv se k obecnímu strážníku, žádal ho, aby mu to řekl česky. Zatím bylo již podruhé zazvoněno. Hr. L. stál na tom, že strážník musí s ním mluviti česky a když na německé jeho vyzvání, aby udal jméno, hr. L. nejen neuposlechl, nýbrž důrazně strážníka upozornil, že je mu k službám, přednese-li žádost svou česky, prohlásil ho strážník za zatčena a za velikého rozčílení všech na nádraží přítomných odvedl ho na policejní komisařství. Ani zde nechtěl hr. Lažanský ani slova německy promluviti, žádaje, že se s ním na úřadě česky mluviti musí. Zavolán tudíž strážník, jenž česky mluví. Tomu hned zdvořile oznámil, jak se jmenuje, vykázav se legitimačním lístkem.
Nastalo ovšem nyní zvláštní intermezo, zdvořilé omlouvání a odprošování a ku podivu, obecní strážníci i inspektor mluvili dosti dobrou češtinou. Samo sebou rozumí se, že hr. L. byl hned propuštěn a celá záležitost prohlášena za politování hodný omyl. Zatím vlak již odejel a hr. L. byl nucen přenocovati v hotelu. V pátek ráno odebral se k okr. hejtmanu, jemuž přednesl stížnost, žádaje přísné úřední vyšetření celé záležitosti, což se také stalo. Na nádraží byl mu na to na českou žádost s českou odpovědí vydán jízdní lístek do Prahy, ano kasír přepočítal i česky peníze.
Doufáme, že touto událostí budou se povolané úřady příslušným způsobem zabývati a že urazenému šlechtici českému a naší řeči mateřské sjednají náležité dostiučinení. Ostatně již, jak pražské listy oznamují, byl hrabě L. Lažanský dne 16. t. m. od českého místodržitele bar. Krause přijat v delší slyšení, aby v zmíněné události podal zprávu. Při známé snaze p. místodržitelové, aby v tomto království rovné právo všude na místo libovůle nastupovalo, možno očekávati, že teplickým zuřivcům dostane se naučení, že Teplice jest ještě v Čechách a že Čech i tam má právo žádati ochrany své osoby před zvůlí germánskou.
*
Leopold Lažanský měl při jednání s teplickými úřady jediné štěstí – byl oním známým hrabětem. Těžko soudit, jak by historka dopadla v případě jiného, stejně „národotvorného“ cestujícího bez titulu. Budiž, i takové byly poměry česko-německých vztahů v časech formování identity českého národa po období Českého národního obrození.
Kdo byl Leopold Lažanský?
Leopold Lažanský, celým jménem Leopold Prokop Lažanský z Bukové (nar. 17. 2. 1854 v Brně, zem. 16. 8. 1891 v Mariánských Lázních; kresba v náhledu), byl rakouský šlechtic z rodu Lažanských z Bukové a politik z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Profiloval se jako stoupenec českého státního práva, ale na Říšské radě se nepřipojil k Českému klubu, který od konce 70. let sdružoval staročechy, mladočechy, českou konzervativní šlechtu a moravské národní poslance. Místo toho hned po nástupu do parlamentu vstoupil do nového samostatného mladočeského klubu.
Zemřel náhle na ochrnutí srdce. Pochován byl do rodinné hrobky v Chyši na Karlovarsku.
Zdroj: Wikipedie
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: Wikimedia Commons, Budivoj, ročník XXIII., 18. 8. 1887, České Budějovice, str. 2.
Znáte zajímavý zločin či kuriozitu, které se na Teplicku odehrály před rokem 1945 a rádi byste o nich četli na této stránce? Chcete se s ostatními členy klubu podělit o dojmy z této stránky či s nápady na její zlepšení? Zapojte se do diskuzního Klubu pátračů a napište nám.
