Teplické zločiny TEPLICE (TEPLITZ), 1. 7. 1891:
Ke dvěma nečekaným událostem, zapříčiněným přírodními jevy, došlo ve středu 1. 7. 1891. Kolem 16. hodiny se strhla prudká bouře, po níž následovalo krupobití. Hurikán před sebou hnal provazy vody bičující střechy domů a doprovázené kroupami nevídané velikosti. Kusy ledu, velké jako slepičí vejce, vysklily nejednu okenní tabuli, a každému, kdo se v tu chvíli zdržoval na ulici, hrozilo nebezpečí. Lidé před lijákem prchali do nejbližších restaurací, kaváren, obchodů a domovních průjezdů. Krátce po příchodu bouřky městem zaduněla strašlivá rána, jejíž blízkost nenechala nikoho na pochybách, že nevyzpytatelný elektrostatický výboj si našel cíl v některé z městských staveb. Toto podezření se posléze potvrdilo, neboť Teplicemi se šířila zpráva, že budovu restaurace „Zur Schlackenburg“ (Škvárovník) zasáhl blesk, jenž si vyžádal jeden lidský život.
Osudová procházka mladého farmaceuta
Magistr farmacie Ignaz Zakowsky, dlouholetý dodavatel léčiv do apotéky teplického lékárníka Hofmanna, využil odpolední volno k procházce po Královské výšině (Königshöhe, dnešní Letná), a když spatřil blížící se bouři, vyhledal úkryt v útrobách restaurace „Zum Schlackenburg“. Nejdříve se usadil na verandě v prvním patře, avšak po spadnutí prvních kapek deště požádal dívku, která jej obsluhovala, aby mu objednanou kávu zanesla do místnosti ve věži, v níž se nacházelo pozorovací zařízení zvané camera obscura (optické zařízení tvořené soustavou zrcadel, používané jako pomůcka malířů, později jako turistická atrakce k pozorování krajiny), neboť, jak poznamenal, chtěl z vyhlídky ve věži, odkud byl jasný výhled do okolí, sledovat přicházející působivou podívanou. Místnost měla dvě malá okénka, uprostřed se nacházel stůl s optickým zařízením, u něhož stály dvě židle k pohodlnému sledování obrazu.
Dívka tedy splnila, oč ji pan Zakowsky požádal, a několik minut poté, co opustila místnost, vzduchem otřásla ohromná rána, pronikající až do základů budovy. Restauratér a dívka, kteří se v tu chvíli nacházeli v přízemí, vyběhli do věže a otevřenými dveřmi spatřili strašlivý výjev. Pan Zakowsky ležel nehybně na zemi, zasažen bleskem, jehož úder mužovo tělo doslova zdevastoval.
Podle lékařské zprávy proud blesku vstoupil do oběti skrze hlavu, tváří pokračoval do prsou, dále do břicha a levé nohy, aby tělo opustil mezi dvěma prsty levého chodidla. Dráhu, již blesk na těle urazil, vyznačovala nepravidelná černá čára seškvařené látky a kůže. Vousy a čelo nebohého farmaceuta byly opálené, oděv byl úplně rozedraný. Část košile prakticky shořela, kabát byl částečně spálený a levá bota ležela daleko od těla. Viditelná deformace na podrážce označovala místo, jímž blesk vyšel. Náboj blesku samozřejmě neušetřil kovové předměty, které měl nebožtík při sobě. Řetízek od hodinek, jejichž strojek vypadl z pouzdra, se roztavil. Nebožtíkovy klíče se spekly v jeden celek. Také v místnosti blesk zanechal značnou spoušť. Židle, na niž oběť upadla, se rozklížila, kávová souprava se rozbila na kousky a podlaha místnosti byla zasypána maltou a struskou. Jak bylo později zjištěno, poté, co blesk pronikl pozorovatelnou, našel si cestu do země skrze toalety pod věží.
Er ruhe in Frieden!
Zpráva o strašlivé události se rychle roznesla městem a v řadě Tepličanů vyvolala velký šok a smutek. Lékárníku Hofmannovi, jenž touto nehodou ztratil věrného kolegu, lidé záhy projevovali účast. V průběhu večera, po lékařské prohlídce, bylo tělo nebožtíka převezeno do pohřebního ústavu v Dlouhé ulici (Langegasse), odkud byl 3. 7. 1891 vypraven pohřeb.
Ignaz Zakowsky pocházel z moravského Vyškova (něm. Wischau, město ležící v severní části Jihomoravského kraje) a v době smrti mu bylo pouhých 30 let. Pro lékárnu pana Hofmanna pracoval 7 let. Jak uvedl na závěr teplický tisk, pro svou přátelskou povahu byl mezi lidmi oblíbený. Na poslední cestě předčasně zesnulého doprovázelo velké množství přátel a známých, jejichž upřímné přání bylo jediné: nechť nebohý Zakowsky odpočívá v pokoji!
—— Dovolím si ještě doplnit, že teplota bezprostředně kolem bleskového kanálu dosahuje 10.000 °C – vyšší než na povrchu Slunce – někdy se dokonce udává teplota okolního vzduchu až 30.000 °C. U náhle zahřátého vzduchu dojde k prudkému rozpínání, které je původcem ohlušujícího zvuku, který nazýváme hřměním. Dávejte proto na sebe pozor, a namísto pozorování přírodního živlu z vrchu nad městem se raději schovejte do bezpečí, ať si vás blesk nenajde jako nešťastného Ignaze, který mu šel tak trochu naproti. ——
*
Zpracováno dle článku „Ein erschütternder Vorfall“, Teplitz-Schönauer Anzeiger ze dne 4. 7. 1891.
Restaurant „Zum Schlackenburg“ neboli „Škvárovník“
Prvopočátek vzniku „Škvárovníku“ byl již v době přestavby požárem zničených Teplic (devastující požár zasáhl město 1. 6. 1793). Teplického měšťana a zednického mistra Franze Jerkeho zaujaly zajímavým způsobem „spečené“ cihly z ohněm zničených staveb a odpady z místních cihelen. V roce 1802 začal skupovat pole a louky na Špitálském vrchu (později Královské výšině, dnešní Letné) a údajně již roku 1805 začal stavět svoji ojedinělou zříceninu ze škváry.
První, kdo o její existenci zachoval svědectví, nebyl nikdo jiný než návštěvník z let 1812 až 1813, básník Johann Wolfgang Goethe. O stavbě se vyjadřoval jako o „malé podivuhodné budově zedníkově“.
Zednický mistr Jerke se ovšem nespokojil s počáteční podobou hrádku a každoročně, až do své smrti v roce 1826, přistavoval další prostory. Na počest výletu pruského krále Bedřicha Viléma III. na Špitálský vrch přejmenoval Jerke Modrý sál na sál Královský. Král pak navštěvoval „Škvárovník“ každoročně. Po roce 1835 sál Jerkovi dědicové vyzdobili obrazy, vyhotovenými na počest tehdy konaného kongresu monarchů. Mezi významné hosty patřil i hudební skladatel Richard Wagner, který „Škvárovník“ navštěvoval během svého pobytu v roce 1834. V přilehlé zahradní restauraci sepsal první náčrty k opeře „Zákaz lásky“.
Do počátku 80. let 20. století byl objekt využíván jako restaurace. Ale již v té době začala kdysi slavná výletní restaurace upadat. Dnes je objekt prázdný, zchátralý, a jeho budoucnost je velkým otazníkem. (Zdroj: Hrady.cz)
„Škvárovník“ je budova, která byla postavena ze spečených kazových cihel z místních cihelen. První cihly na stavbu byly použity z domů, které lehly požárem. Kromě cihel byla použita i porcelánová struska a cihlová škvára. Zdroj: Wikimedia Commons.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Pexels, Wikimedia Commons.
