Z Prahy byl vyhoštěn, v Teplicích okrádal. Konec kapsáře z Vršovic.

TEPLICE–ŠANOV (TEPLITZ–SCHÖNAU), PRAHA, 25. 9. 1897 až 9. 10. 1897:

Dne 9. 8. 1897 po poledni panoval u pokladen nádraží Ústecko-teplické dráhy čilý ruch. Bylo pondělí, a tak se lidé rozjížděli do svých domovů, za prací nebo na obchodní cesty. Mezi cestujícími tlačícími se u pokladen stála i Meta Häckelová, servírka z Bystřice u Kadaně¹. Když na paní Häckelovou přišla řada, aby si koupila jízdenku do Bystřice, zjistila, že její peněženka s obnosem 22 zlatých a 25 krejcarů je pryč. Na okamžik propadla zmatku, pak se však vydala hledat policejního strážníka. Byl jím nám již dobře známý Josef Luft, trvale přidělený ke službě na teplickém nádraží.

Dopadení notorického kapsáře díky šťastné náhodě

Zkušený strážník se okamžitě začal rozhlížet po případných podezřelých osobách zdržujících se na nádraží, avšak v přelidněné hale a všeobecném lomozu nedokázal žádného zlotřile vyhlížejícího cestujícího rozpoznat. V jeho prospěch však zapracovala téměř neuvěřitelná náhoda. Ve chvíli, kdy vlak o půl třetí odpoledne odjížděl směrem na Ústí nad Labem (Aussig), přistoupil ke strážníkovi, který pátravě sledoval osoby na nástupišti, jeden z cestujících a oznámil mu, že právě zahlédl muže, jenž byl v červenci téhož roku zatčen na nádraží v Mostě (Brüx) pro krádež, a současně jej podrobně popsal.

Po odjezdu vlaku se strážník Luft vydal hledat muže, který byl podle popisu snadno rozpoznatelný a jehož měl ostatně v dohledu. Seděl totiž v čekárně druhé třídy, která sousedila s čekárnou třetí třídy a byla od ní oddělena pouze otevřenými dveřmi. Jakmile hledaný muž spatřil strážníka, dal se na útěk čekárnami směrem k toaletám. Hbitý strážník Luft jej však dostihl a ve chvíli, kdy hledaný otevíral dveře záchodu, uchopil jej pevně za límec.

Ačkoliv zadržený s neobyčejnou drzostí krádež popíral, ve strážnici byl důkladně prohledán. V muži byl nakonec poznán již mnohokrát trestaný a notoricky známý kapsář Václav Černý z Vršovic u Prahy, ženatý, povoláním švec, který se potuloval od místa k místu. Černý byl pro opakované krádeže trvale vypovězen z Prahy, přičemž v albu zločinců měl založen vlastní evidenční list.

^{Teplické nádraží bylo uvedeno do provozu roku 1856 a následně prošlo dvěma přestavbami: nejprve bylo rozšířeno o boční budovy, později bylo na střední část přistavěno druhé patro. Výstavba nádraží byla dokončena roku 1908. V rozlehlé budově sídlilo ředitelství Ústecko-teplické dráhy (ATE). Zdroj: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr.}

Výmluva Černého na dubského obchodníka u soudu neobstála

Ve čtvrtek 23. 9. 1897 stanul Černý před tribunálem c. a k. krajského soudu v Litoměřicích, aby se zpovídal z krádeže spáchané na teplickém nádraží. Jak uvedly teplické noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger ze soboty 25. 9. 1897, činil tak s odvážnou tváří a hlučným vyjadřováním, vše popíral a předseda soudního dvora jej musel opakovaně vyzývat k zachování slušnosti. Černý ve své výpovědi tvrdil, že peníze nalezené u něj, ve výši 40 zlatých, obdržel od svého kamaráda, obchodníka s ovocem jménem Nežat (novinový přepis, neověřeno – pozn. aut.), na nákup ovoce z Dubí (Eichwald), kam prý odcestoval z Teplic elektrickou dráhou. Tuto výpověď však Nežat označil za lživou. Po výslechu strážníka Lufta bylo soudní jednání odročeno, protože okradená Meta Häckelová se k soudu nedostavila. Při konfrontaci v Teplicích však v Černém bezpečně poznala muže, který se na ni u pokladny tlačil.

K odročenému jednání, které pokračovalo ve čtvrtek 7. 10. 1897, se Meta Häckelová konečně dostavila a potvrdila svou původní výpověď: Václav Černý je muž, který se u pokladny těsně držel za ní, přičemž u pokladního okénka zjistila, že postrádá svou peněženku.

Pražské a mostecké stopy

Ze soudních spisů navíc vyšlo najevo, že při instalaci abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen² v Praze, slavnostním ceremoniálu, při němž byla Arcivévodkyně Margareta Sophie uvedena do čela elitní instituce pro šlechtické ženy, Černý sáhl do kapes zhruba padesáti ženám. Dále se dopustil krádeží během Svatojánských slavností³, kdy využil tlačenice na pražských mostech, z nichž lidé sledovali uměleckou produkci na lodích plujících po Vltavě.

Protože byl Černý již dříve zatčen v Mostě, kde bylo proti němu vedeno trestní řízení, byly spisy postoupeny tamnímu c. a k. krajskému soudu. Litoměřický soud jej odsoudil k šesti měsícům těžkého žaláře, zostřeného dvěma posty, a k policejnímu dohledu.

V Teplicích tak na dlouhou dobu skončilo řádění pražského kapsáře, o jehož dalších krocích či pozdějším návratu do Prahy se nedochovaly žádné další zprávy.

*

Poznámky k případu:

³Svatojánské slavnosti byly dlouhodobě největšími pražskými barokními oslavami na vodě, jejichž tradice sahá až do roku 1627, přičemž slavný barokní vodní koncert se konal u Karlova mostu. V 19. století šlo o kombinaci církevní pouti a lidové slavnosti. Hlavní události se odehrávaly 15. a 16. 5. (svátek Jana Nepomuckého). Tradice byla obnovena roku 2009 spolkem NAVALIS.

Zdroje:

• „Ein gefährlicher Taschendieb am Bahnhofe in Teplitz verhaftet“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“, ročník 37, číslo 77, 25. 9. 1897, str. 9.
• „Ein gefährlicher Taschendieb“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“, ročník 37, číslo 81, 9. 10. 1897, str. 9.

_{Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr, Alamy. Postava byla vytvořena pomocí nástroje ChatGPT.}