Teplické zločiny NEW YORK, FRANKFURT NAD MOHANEM (FRANKFURT AM MAIN), BERLÍN (BERLIN), HAMBURK (HAMBURG), DUCHCOV (DUX), TEPLICE–ŠANOV (TEPLITZ–SCHÖNAU), 27. 2. 1897:
V prvním únorovém pátrání nezůstaneme jen v regionu severozápadních Čech, ale opustíme rakousko-uherskou monarchii a vypravíme se za oceán společně s Karlem Zauperem, který 24. 2. 1897 usedl na lavici obžalovaných c. a k. krajského soudu v Litoměřicích za zločin úmyslného přisvojení cizí svěřené věci, v tomto případě hotové částky 16 700 německých marek. O případu referoval teplický tisk Teplitz-Schönauer Anzeiger ze soboty 27. 2. 1897.
Amerika jako země zaslíbená?
Spojené státy americké byly na konci 19. století stále novou, lákavou a rychle se rozvíjející zemí, do níž se vydávala řada Evropanů, kteří ve starém kontinentě neviděli naději na rychlejší postup a s vidinou lepších životních podmínek chtěli uniknout rodovému i sociálnímu zatížení. Přicestovat do nové země a jako zcela neznámý Evropan si vybudovat vlastní místo na světě byl sen nejednoho obyvatele rakousko-uherské monarchie. Že americká realita skýtala evropským imigrantům mnohdy bolestné vystřízlivění, to už k podobnému dobrodružství bohužel patřilo.
Přestože byla Amerika na konci 19. století rozkvétající zemí plnou příslibů, pro mnohé imigranty z Evropy a Asie se sen o lepším životě změnil v realitu bídy, špatného bydlení a hladu. Zdroj: Jakob Riis, Fotograf a občan, Alland 1974.
Roku 1892 přicestoval do Ameriky také jedenatřicetiletý duchcovský rodák Karl Zauper, který se usadil v New Yorku. Ženatý Zauper, jenž dříve pracoval jako holič nebo hostinský v krupském hostinci Zur Wilhelmshöhe, byl již v minulosti opakovaně trestán za krádeže a podvody. V New Yorku si založil hostinskou živnost a chtěl začít znovu s čistým štítem. Staré zvyky však byly silnější než nová předsevzetí. Roku 1896 se totiž seznámil s obchodním příručím Martinem Cäsarem, který do Ameriky přicestoval z Frankfurtu nad Mohanem a který každý měsíc pobíral částky z kapitálu ve výši 17 500 marek, zděděného po své matce. Když se Cäsar dozvěděl, že dne 17. 9. 1896 obdrží od svého poručníka, městského geometra Hartmanna ve Frankfurtu nad Mohanem, celé své dědictví, neboť do té doby bude prohlášen za plnoletého, svěřil se s touto radostnou zprávou svému příteli Zauperovi.
Slib bostonského obchodu se rozptýlil v teplických nevěstincích
Zauper dokázal Martina Cäsara pod záminkou, že hodlá založit nový obchod v Bostonu a že by se na něm měl Cäsar podílet, přimět k tomu, aby s ním společně a na Zauperovy náklady odcestoval do Evropy a vyzvedl si své dědictví u frankfurtského poručenského úřadu.
V úterý 6. 10. 1896 se oba skutečně dostavili k poručníkovi Hartmannovi, jemuž se Zauper bez okolků představil jako principál mladšího Cäsara. Následně bylo oběma mužům vydáno dědictví, sestávající z cenných papírů, které byly ještě ve Frankfurtu nad Mohanem v jednom bankovním domě směněny za hotovost ve výši 17 300 marek. Vezmeme-li v úvahu, že kvalifikovaný řemeslník nebo nižší úředník tehdy vydělával 1 500 až 2 500 marek ročně, jednalo se skutečně o vysokou sumu, která mohla běžnému člověku zajistit slušné živobytí na několik let dopředu.
Zauper poté svému mladšímu příteli tvrdil, že by rád opět navštívil své rodiče, a navrhl mu cestu do Duchcova. Tam byly peníze v bytě Zauperových rodičů uloženy do kufru. Z Duchcova pak oba „Američané“ podnikli několik výletů do okolí, zejména k Zauperovým příbuzným do Oseka (Ossegg) a do Teplic. Nabytého kapitálu si užívali plnými doušky, neboť v Teplicích byli vídáni v podnicích s obsluhou lehkých dam, v jejichž společnosti nešetřili penězi.
Hojně vyhledávané podniky s dámskou obsluhou se v Teplicích nacházely především v uličkách někdejšího židovského ghetta. Na snímku je zachycena Karlova ulice (Karlgasse). Zdroje: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr, Alamy.
Když oba 16. 10. 1896 přenocovali v jednom teplickém hostinci, probudil Zauper Cäsara a sdělil mu, že odjede na několik hodin do Duchcova a odpoledne se vrátí. Zauper skutečně odjel, avšak do Teplic se již nevrátil. Přes Podmokly (Bodenbach) odcestoval do Berlína a s ním i zbývajících 16 700 marek, které vyzvedl v duchcovském bytě svých rodičů. Lstivý Zauper se v Berlíně ubytoval pod cizím jménem a rozhodl se s kapitálem naložit dle vlastního uvážení. Důvěřivému Cäsarovi nezbylo nic jiného než vše ohlásit na teplické četnické stanici.
Na cestě mezi Berlínem a Hamburkem peníze zmizely
Zatímco po Zauperovi bylo vyhlášeno pátrání, podnikl hledaný několik cest z Berlína do Hamburku a zpět. Toto pravidelné putování se mu nakonec stalo osudným. Ve čtvrtek 29. 10. 1896 byl Karl Zauper v Hamburku zatčen a v únoru roku 1897 postaven před soud, jemuž se marně snažil namluvit, že se svými výjezdy do Hamburku pokoušel vypátrat dva spolucestující, kteří jej doprovázeli z Podmokel a kteří mu měli během cesty nebo krátce před příjezdem do Berlína odcizit celý obnos. Při výslechu také připustil, že mohl peníze, které měl uložené v obálce na vnitřní straně kabátu, ztratit. Žádné z tvrzení obžalovaného se však nepodařilo potvrdit. Teplický tisk, který Zaupera nešetřil a v rozhořčeném hodnocení se poněkud obskurně pustil i do poměrů americké společnosti, chování obžalovaného označil za snahu oběť obelstít a podle nechvalně známého amerického vzoru vysát a okrást.
C. a k. krajský soud v Litoměřicích tak odsoudil Karla Zaupera pro zločin zpronevěry podle §§ 183 a 184 zákona č. 117/1852 ř. z., trestního zákona o zločinech, přečinech a přestupcích, k trestu tří let těžkého žaláře, zostřeného půstem a tvrdým ložem v každém čtvrtletí, a dále k náhradě škody ve výši 15 787 marek1 ve prospěch Martina Cäsara. Zabavená hotovost nalezená u Zaupera, stejně jako jeho šatstvo, dvě pušky a další osobní věci, byly rovněž přiznány poškozenému.
Americký sen duchcovského rodáka, který si chtěl cestu k majetku zkrátit na úkor důvěřivého přítele, tak skončil mezi šedými zdmi temné cely.
*
Poznámka k případu:
1 Náhrada škody je patrně snížena o reálně vyčíslenou společnou útratu nebo o majetek zabavený Zauperovi, který byl odečten ze zpronevěřené částky 16 700 marek.
Zdroj:
- „16 700 Mark baar veruntreut“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“, 27. 2. 1897, str. 9 a 10.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Wikimedia Commons, Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr, Alamy. Obrázky osob jsou pouze ilustrační.
