Teplické zločiny Tentokrát si opět odpočineme od mordů, loupeží nebo krádeží a s březnovou kuriozitou se podíváme do Teplic–Šanova (Teplitz–Schönau) roku 1897. V sobotním vydání teplických novin Teplitz-Schönauer Anzeiger z 9. 10. 1897 jsem narazil na pozoruhodný článek s názvem V teplickém dopise z lázní (In einem „Teplitzer Badebrief“), v němž teplická redakce reflektuje popis města berlínským dopisovatelem německých Kolínských lidových novin (Kölnische Volkszeitung), který byl v tomto periodiku otištěn.
Berlíňan, který v Teplicích–Šanově pobýval na léčení, ve své recenzi velmi podrobně popsal balneologické, historické, politické i komunální poměry města. Jak napsaly teplické noviny, není přitom pochyb, že zveřejnění článku svědčí o zřejmé autorově přízni k Teplicím–Šanovu. Přesto se nevyhnul dobře míněné kritice.
Protože je pro naše pátrání nezbytný také dobový kontext života ve městě, vybral jsem z článku několik částí osobního svědectví jednoho z teplických návštěvníků, který je v textu vyznačen kurzívou a doplněn mým komentářem.
Kolínské lidové noviny (Kölnische Volkszeitung), v nichž byl roku 1897 otištěn text berlínského dopisovatele, vycházely denně kromě pondělí. Později vycházely třikrát denně s nákladem 30.000 výtisků. Na přelomu 19. a 20. století se vyvinuly v přední katolické deníky v západním Německu.
Zdroj: Portal Rheinische Geschichte.
„Město Teplice je skutečně na cestě stát se průmyslovým městem.“
Dopisovatel Kolínských lidových novin nejprve pojednával o místních poměrech Teplic–Šanova a poté přešel k poklesu lázeňské návštěvnosti, k domnělým příčinám tohoto jevu a nakonec k rozporu mezi průmyslem a lázeňským charakterem města. Tímto rozporem svou recenzi také otevřel:
„Lázeňské a průmyslové zájmy zde stojí proti sobě, přičemž v tomto střetu se obyvatelstva zmocnila jistá malomyslnost a nečinnost. Město Teplice, které je spolu se sousedním lázeňským Šanovem spojeno v jednu obec a čítá s ním asi 23.000 obyvatel, je skutečně na cestě stát se průmyslovým městem. Ale proč by Teplice–Šanov nemohly být zároveň průmyslovým i lázeňským městem, jako například Cáchy?
Průmyslníci si jinde stěžují na příliš vysoké mzdy dělníků. V Teplicích má být viníkem jejich potíží lázeňský charakter města. Nebyla by však mnohem větší škoda, kdyby lázně zcela zanikly? Mnohé restaurace, obchody a nájemní domy přece žijí především z lázeňských hostů. Nežijí sice skvěle, ale přece jen žijí.“
„Mnohé restaurace, obchody a nájemní domy přece žijí především z lázeňských hostů. Nežijí sice skvěle, ale přece jen žijí.“ Na obrázku se nachází dnes již neexistující Zelená ulice (Grüneringgasse). Zdroj: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr.
„V celkovém součtu je zde málo znát jakýkoliv pokrok, díky němuž by se teplické lázně daly označit na moderní zařízení.“
Dalším problémem, nad kterým se německý návštěvník pozastavil, byla neschopnost lázní kráčet po boku moderních lázeňských zařízení. Své dojmy shrnul následovně:
„Nejhorší je pokles počtu návštěvníků a na tom má město Teplice–Šanov svůj podíl viny, protože ve svých lepších dobách vůbec nepomýšlelo na to, že by jednou mohly přijít horší časy, a proto nepřijalo žádná nebo jen nepatrná opatření, aby si udrželo dosavadní příliv cizinců.
V Teplicích–Šanově je téměř dvě stě lázeňských kabin, takže si nelze stěžovat na nedostatek koupání, avšak co se týče pohodlí, situace je jiná. Koupací kabiny jsou všechny umístěny v přízemí, ale obytných lázeňských pokojů je v přízemí jen velmi málo. Ti pacienti, kteří jsou hůře pohybliví a bydlí ve vyšších patrech, musejí být noseni v křeslech. Výtahy pro osoby nejsou v žádné lázeňské budově. V samotných lázeňských kabinách je někdy nutné podstoupit riskantní úkony, aby bylo možné těžce nemocného dostat do koupele. To jsou zjevné nedostatky.
Avšak i ten, kdo se může alespoň částečně spolehnout na sílu svého těla a vstupuje do kabiny sám, udělá dobře, když sestoupí do vany po čtyřech nebo pěti schodech s velkou opatrností. Mnozí pacienti už na nich uklouzli a ublížili si. V celkovém součtu je zde málo patrný jakýkoli pokrok, díky němuž by se teplické lázně daly označit za moderní zařízení. Můj názor je: čím dokonaleji bude lázeňské zařízení v Teplicích uzpůsobeno právě pro těžce nemocné, tím spíše se zvýší návštěvnost. Takový krok by byl rozhodně mnohem účinnější než nové stavby lázeňského sálu a čítárny, které jsou v konečném důsledku obě zcela nedostatečné.“
„… čím dokonaleji bude lázeňské zařízení v Teplicích uzpůsobeno právě pro těžce nemocné, tím spíše se zvýší návštěvnost.“ Na obrázku vlevo „Císařské lázně“ (Kaiserbad) před přestavbou, vpravo budova „Stephansbad“ přiléhající ke starým „Kamenným lázním“ (Steinbad). Zdroj: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr.
K modernizaci lázní docházelo sice postupně, přesto doznaly velkých změn. „Císařské lázně“ (Kaiserbad) prošly v letech 1912 až 1914 přestavbou a významným rozšířením. Roku 1911 byla slavnostně otevřena moderní novobarokní budova „Kamenných lázní“ (Steinbad), která nahradila původní již nevyhovující. Přestavbami procházely také hotely. Hotel „Korunní princ Rudolf“ byl rozšířen o další přístavby a přejmenován na „Dittrich“. Obdobně byl modernizován a zvětšen „Hotel de Saxe“. Z osobních dojmů dopisovatele i dalšího vývoje lze tedy usuzovat, že po stagnaci z konce 19. století došlo k prudkému rozvoji. Dopisovatel se ve své reportáži vedle lázní vyjádřil také ke stavu města jako takovému:
„Teplice mají své divadlo, lázeňské hudby je zde spíše přebytek než nedostatek a kdo má zdravé nohy, najde i příležitost k tanci. Kdo má však nemocné nohy, musí si dávat pozor na vyšlapané chodníky nebo nerovnou dlažbu, pokud nějaká vůbec je. Večer by měl chodit ještě opatrněji, neboť řádné osvětlení je spíše výjimkou, a úzkým ulicím je nejlepší vyhýbat se i za bílého dne, protože náhle se objevivším dvouspřežím nebo nákladním vozům se lze vyhnout jen s notnou dávkou štěstí. V Berlíně máme pěknou českou dlažbu, kterou v samotných Čechách, zdá se, mnoho lidí nezná.
Město Teplice–Šanov i kníže Clary musí výrazně investovat a zavést řadu novinek, pokud nechtějí zaostávat za požadavky nové doby. Rozumní a odpovědní lidé to chápou. Domorodé obyvatelstvo, které již nyní platí 30% kontribuční daň z živnosti a obává se dalšího zatížení, si myslí, že stačí, když do Teplic–Šanova přijede nějaká významná knížecí osobnost, podrobí se kúře, jako starý císař Vilém I. v roce 1878 po atentátu, a lázně budou opět světové a všechno bude v nejlepším pořádku. To však není správné. Kdo chce udržet krok s dobou, musí investovat.“
„Město má navíc ideální možnost rozrůstat se do vyšších poloh…“
Že se Teplice nacházejí uprostřed krásné krajinné scenérie, věděli už například Richard Wagner nebo Johann Wolfgang von Goethe. Přes všechnu malebnost je však poloha města také poněkud nevýhodná, neboť leží v údolí, kde inverzní teplotní vrstva často setrvává celé týdny. Skrytý souboj lázeňství s průmyslem nakonec ve 20. století skončil převahou průmyslu, který přispěl k další stagnaci lázeňství. Znečištěné prostředí pak poznamenalo nejen pověst města, ale především zdraví jeho obyvatel. K nepatrným zárodkům této ekologické zkázy se berlínský dopisovatel vrátil v závěru svého svědectví z roku 1897:
„Bezmezné uznání zaslouží parkové a zahradní úpravy v Teplicích i Šanově. Příroda zde rovněž nebyla skoupá na své půvaby: vystoupíte-li na některý z kopců u Teplic, na Královskou výšinu (něm. Königshöhe, dnes Letná) či Štěpánovu výšinu (něm. Stephanshöhe, dnes Janáčkovy sady), ocitnete se uprostřed panoramatu krajiny vzácné krásy. Na jihu se z Českého středohoří tyčí Milešovka, na východě Zámecký vrch s hradními ruinami (něm. Schlossberg, dnes Doubravská hora), na severu bujně zalesněné Krušné hory. Ve směru na západ stoupá k obloze několik desítek komínů, které by zde snad ani neměly být. Vzduch v Teplicích jejich zásluhou není nejlepší, ale vliv průmyslového okolí je značně zmírněn čerstvým vzduchem z lesů a polí. Město má navíc ideální možnost rozrůstat se do vyšších poloh, kam průmyslový kouř vůbec nedosahuje.“
„Příroda zde rovněž nebyla skoupá na své půvaby: vystoupíte-li na některý z kopců u Teplic, ocitnete se uprostřed panoramatu krajiny vzácné krásy.“ Panorama Teplic-Šanova zachycené na fotografii z meziválečného období. Zdroj: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr.
Co myslíte, byly Teplice drahé? Berlínský recenzent popsal cenové poměry takto:
„Ceny v Teplicích už hodně klesly, ale budou se muset přizpůsobit ještě nižším cenám v Sasku a severním Německu, odkud pocházejí dvě třetiny lázeňských hostů, zatímco pacienti z Rakouska-Uherska tvoří nejvýše třetinu. Obecně se dá v Německu s jednou markou pořídit stejně jako v Rakousku s jedním zlatým, přesto i méně majetný host si v Teplicích stále může užít slušný pobyt.“
Vlivem dějinných událostí druhé poloviny 20. století hledají Teplice dodnes svou identitu. Ekologická krize byla zažehnána, hřebeny okolních kopců jsou opět zelené a lázně se snaží držet krok s dobou. Časy panovníků, významných průmyslníků i domorodého obyvatelstva s hlubokými kořeny jsou však nenávratně pryč. Vrátit se k nim můžeme už jen prostřednictvím starých příběhů, třeba na této stránce.
Ten nový příběh je na nás.
*
Autorský komentář:
Autor si uvědomuje, že text nepředstavuje komplexní popis dějin města, ale jde o subjektivní svědectví konkrétního návštěvníka. Nepřebírá nárok na úplnou pravdivost uvedených tvrzení a připouští možné nepřesnosti. Přesto se rozhodl zachovat text v původním, otištěném znění.
Zdroj:
- „In einem Teplitzer Badebrief“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, 9. 10. 1897, str. 6 a 7.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr, Alamy, zeit.punktNRW.
