Teplické zločiny TEPLICE (TEPLITZ), TRNOVANY (TURN), 28. 11. 1894:
Teplické noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger ve svém vydání ze středy 28. 11. 1894 přinesly zprávu o události z neděle 25. 11. 1894, která se již v neděli ráno roznesla po městě rychlostí blesku: u teplického dolu Wenzel-Schacht byl zavražděn četník. Od té chvíle na místo proudily stovky lidí, aby se přesvědčili o pravdivosti této senzační informace. Všichni zvědavci, kteří onoho rána prošli viaduktem Ústecko-teplické dráhy u Willnerovy továrny v Trnovanech (Turn) a pokračovali dále kolem Rindskopfovy továrny na krajky a záclony až na kraj pole, na němž vpravo stála dřevěná kůlna se třemi navršenými stohy, mohli spatřit, že u jednoho ze stohů v tratolišti krve leží strašlivě zohavené tělo četnického strážmistra, pětatřicetiletého Franze Janische.
Jakmile se zpráva o zločinu dostala k příslušným úřadům, k ohledání místa činu se dostavila soudní komise složená z okresního soudce, soudního adjunkta, koncipisty místodržitelství (zemského správního orgánu, pozn. aut.), okresního lékaře, soudního lékaře a soudních svědků. Janischova mrtvola ležela obličejem k zemi. Tělo na první pohled vykazovalo četná bodná a sečná zranění. Jedna ruka oběti byla na několika místech téměř přeseknuta. Na lebce bylo nalezeno několik ran. Hůře však dopadl Janischův obličej. Přestože zohavená tvář mrtvého prakticky nebyla k poznání, podařilo se jej přítomným svědkům ztotožnit. Po prvotním ohledání bylo tělo Franze Janische převezeno do márnice při Nemocnici Fridricha Viléma (dnešní Nemocnice Teplice), kde bylo podrobeno důkladné pitvě.
Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 34., číslo 95., středa 28. 11. 1894 / Österreichische Nationalbibliothek.
Nebojácný strážmistr Janisch
Franz Janisch se narodil roku 1859 v Seekirchenu (okres Salzburk). V září roku 1889 se stal příslušníkem četnictva a od ledna roku 1893 byl coby strážmistr přidělen na četnickou stanici v Teplicích. Noviny jej popsaly jako jednoho z nejzdatnějších četníků. Podle vyjádření mnohých kolegů a nadřízených byl mimořádně bystrým kriminalistou, jehož schopnosti oceňovali i soudní vyšetřovatelé. Kolegové jej navíc označili za rozhodného a energického muže, který se nezalekl žádného nebezpečí. Jeho nebojácnost se mu však navzdory všem pochvalám stala osudnou.
Zničené stopy mařily vyšetřování
Bylo prokazatelné, že strážmistr Janisch nastoupil v sobotu 24. 11. 1894 na noční hlídku a kolem půlnoci se pohyboval v Proboštově (Probstau). Asi ve dvě hodiny ráno prošel Sobědruhy (Soborten), z nichž se přes Soběchleby (Sobochleben) a Trnovany vracel zpět do Teplic, kam dorazil kolem půl šesté hodiny ráno. Drážnímu hlídači Karlu Köhlerovi sdělil, že má v úmyslu prohlédnout stohy v kůlně za viaduktem, neboť v nich nacházeli noční úkryt podezřelí jedinci. Od té chvíle již nikdo nespatřil strážmistra živého, vyjma jeho vrahů, kteří podle všech okolností byli nejméně dva.
Již kolem sedmé hodiny ráno si Janischovy zakrvácené a zohavené mrtvoly všimli dělníci místního truhláře, kteří se vypravili do kůlny pro seno. Svůj nález neprodleně oznámili trnovanskému četnictvu, neboť pozemek ležel v katastru obce Trnovany. Odtud byly informovány příslušné úřady a na místo byla vyslána soudní komise. Vzhledem k tomu, že na místo činu od rána proudily stovky zvědavců, kteří rozšlapali veškeré stopy v již tak změklé půdě, soudní komisi se bohužel nepodařilo spatřit místo tak, jak jej opustili pachatelé. Nebylo možné ani zjistit, kterým směrem se pachatelé vydali, či zda byli skutečně jen dva.
Takový postup při vyšetřování by dnes byl považován za nedbalý, avšak v době spáchání tohoto zločinu neexistoval způsob, jak urychlit předání informace mezi nálezci, četnictvem a úřady a jak co nejrychleji zajistit místo činu. Nejrychlejší způsob, jak se na místo dopravit, byl jízdou drožkou, a pevný telefon byl stále novinkou a ne zcela běžným prostředkem komunikace. Pohyboval-li se však někdo mimo svoji úřadovnu, byl nedostižný.
Knoflíky, kusy látky a noviny
Jak již bylo napsáno, mrtvola četníka Janische ležela obličejem dolů, levou paži měl pod hrudí, pravou paži měl nataženu pod hlavou. Asi tři kroky od mrtvého ležela tasená šavle, čepice a lucerna, kterou začal četník na doporučení kolegů teprve nedávno používat při nočních pochůzkách. Nalevo od hlavy ležela služební puška se vztyčeným bodákem, jehož hrot byl obrácen k mrtvému. Napravo od hlavy se rozlévala krvavá kaluž a podél zdi kůlny byly viditelné krevní stříkance. Čepice nevykazovala stopy po úderech, musela být proto sražena, než došlo k masivnímu útoku na hlavu oběti. Čepel šavle a pažba pušky byly potřísněny krví. Bodák byl od hrotu až po jílec rovněž zalitý krví. Krevní stopy byly nalezeny dokonce i uvnitř Janischovy lucerny.
Kromě těchto stop místo činu nenabízelo nic, co by mohlo být spolehlivým vodítkem pro další vyšetřování. Soudní komise zajistila alespoň několik knoflíků, kusy látky a noviny Prager Abendblatt ze čtvrtka 8. 11. 1894, nalezené na vrcholu jednoho ze tří stohů, neboť bylo známo, že tuláci nocující ve stozích si obvykle vybírali jejich vrcholky k pohodlnému přespání.
Na polní cestě, která vede mezi kůlnou a vlakovou tratí, byly na kameni ležícím v příkopu nalezeny malé krvavé skvrny. Údajně byly po této cestě ve směru k Trnovanům viditelné i další krvavé stopy, což se však nepodařilo ověřit. Naopak v blízkosti dolu Wenzel-Schacht, tedy ve zcela opačném směru, bylo nalezeno zakrvácené péro z četnické služební čepice.
Zdroj: Prager Abendblatt, č. 255, čtvrtek 8. 11. 1894 / Österreichische Nationalbibliothek.
Zavražděn vlastním bajonetem
Četník byl útočníkem přepaden zcela nečekaně, a ve chvíli, kdy byl přemožen a neschopen odporu, byl jím doslova zmasakrován, psaly teplické noviny. Na temeni hlavy se nacházely rány od sečných úderů, které poškodily lebeční kosti. Četníkova levá ruka měla na vnitřní straně dva hluboké řezy, pravá ruka byla dvěma sečnými ranami, jednou vedenou na zevní stranu a druhou na vnitřní stranu, téměř oddělena od paže. Janischův obličej byl rozťat dvěma horizontálními údery od pravého ucha k levé tváři. Jeden z nich roztříštil nosní přepážku a obličejovou kost na pravé straně, druhý rozdrtil horní čelist i se zuby, nalezenými v ústní dutině mrtvého. Nejtěžší ránu měl mrtvý na hrudi. Pachatel mu jeho vlastní bodák, upevněný na služební pušce, vrazil do středu hrudníku s takovou vervou, že prorazil hrudní kost, prošel srdcem a poranil plíci na zadní stěně hrudní dutiny. Pitevní nález odhalil nejméně osmnáct, převážně těžkých sečných ran a jedno bodné zranění, přičemž toto poslední bodnutí bajonetem do srdce bylo považováno za bezprostředně smrtelné.
Než se soudní komise odebrala z místa činu, vyslechla ještě drážního hlídače Karla Köhlera z Trnovan, který byl poslední člověkem, který četníka spatřil živého. Köhler vypověděl, že ještě v půl šesté ráno s Janischem mluvil. Viděl totiž četníka přicházet z Proboštova po železniční trati s ruční lucernou. Prohodil s ním pár slov, načež Janisch odkráčel ke kůlně na poli, odkud se již nevrátil. Hlídač neslyšel žádné podezřelé zvuky ani volání o pomoc, což bylo možné vysvětlit tím, že svou pozornost věnoval osobnímu vlaku, který odjížděl z Teplic v 5 hodin a 51 minut. Našli se však jiní svědci, kteří volání o pomoc zaslechli. Jejich svědectví však zatím nebylo potvrzeno. Hlídač večer před činem dle svých slov spatřil u strážního domku č. 14/15 v Trnovanech podezřele se potulovat dva poměrně statné muže, z nichž menší se jevil opilý a potácel se. Nebylo proto vyloučeno, že tito dva přenocovali v kůlně, při pokusu o zatčení kladli odpor a stali se četníkovými vrahy.
Zdroj: Mapa města Trnovany (po roce 1918), Martin Vršecký.
Pravděpodobný průběh událostí podle soudní komise
Janisch se nejspíše s veškerou opatrností přiblížil ke kůlně. Našel v ní ležet muže, jehož slaměné lůžko ve stohu komise nalezla při ohledání. Tento muž byl Janischem vyzván, aby kůlnu opustil, přičemž četník jej patrně chtěl s namířenou puškou vyvést ven. Zatčený zprvu uposlechl a Janisch s ním došel do rohu kůlny, zatímco se nejspíše objevil druhý tulák, jehož si Janisch předtím nevšiml – ať už vyšel zevnitř kůlny, nebo sešel z vrcholu stohu – a přepadl Janische zezadu. Tento druhý muž musel být velmi odvážný a zběhlý v zacházení se zbraněmi, neboť Janischovi bleskově vyrval šavli z pochvy, srazil mu služební čepici z hlavy a poté mu zasadil prudké sečné údery na nechráněnou hlavu. Janisch se nemohl otočit, protože by se jinak vystavil útoku zatčeného, který by mu vpadl do zad, proto pevně držel pušku v pravé ruce a levou se snažil uchopit šavli, jež byla v rukou protivníka. Při tomto pokusu mu útočník dvakrát vytrhl ostře broušenou šavli z ruky, čímž Janisch utrpěl dvě hluboké řezné rány na vnitřní straně levé ruky, což oslabilo jeho možnost obrany.
Poté Janisch pravděpodobně zvedl pušku, aby bodákem zaútočil na muže za sebou, ten se však bodnutí vyhnul a rychle zasadil dva sečné údery zprava i zleva proti ruce, v níž Janisch držel pušku. To jsou ony dvě rány, které podle pitevního nálezu téměř oddělily pravou ruku od paže. Janischovi pak vypadla puška, zůstal zcela bezbranný a musel – pokud ho už předtím neomráčily údery do hlavy – v důsledku bolesti a ztráty krve zkolabovat. Útočníci pak dokonali nejděsivější část svého zločinu. Ať již chtěli Janische definitivně umlčet, nebo potřebovali ukonejšit bestiální touhu po pomstě, zasadili četníkovi ještě několik úderů těžkou šavlí napříč obličejem a do hrudi mu vrazili bodák. Janisch se v křeči nejspíše jednou přetočil. Proto byla jeho mrtvola nalezena obličejem dolů. K tomuto skutkovému stavu nasvědčuje i skutečnost, že četník v podstatě neměl možnost na svou obranu použít pušku, neboť ta byla nalezena plně nabitá.
Soudní vyšetřovatelé předpokládali, že po zápase s tak brutálně zohaveným protivníkem musel oděv útočníků nést významné stopy krve, což vedlo k naději, že alespoň tímto způsobem dostanou úřady vodítko k jejich odhalení.
Poslední rozloučení s Janischem za účasti významných hostů
Pátrání po vrazích bylo zahájeno pod vedením c. a k. četnického rytmistra von Riedlingera. K datu vydání 95. čísla teplických novin z roku 1894 však vyšetřování nepřineslo žádné výsledky, a to i přes četná zatýkání a vyslýchání podezřelých osob. Začal tak jeden z největších případů v historii zločinu na Teplicku, jehož pokračování přinese další část.
Na závěr tohoto dílu dodávám, že v úterý 27. 11. 1894 proběhlo se zavražděným četnickým strážmistrem Franzem Janischem poslední rozloučení na Školním náměstí (Schulplatz, dnešní Benešovo náměstí), jehož se zúčastnila řada významných osobností a spolků, například delegace veteránských spolků z Teplic a Šanova, neuniformovaní policisté, teplické pěvecké spolky, Jeho Jasnost princ Hohenlohe*, teplický starosta Karl Stöhr, jiní významní hodnostáři a příslušníci četnické jednotky. „Nesčetný dav následoval průvod a v mnoha očích se leskly slzy,“ napsal teplický tisk.
*
Novější pohled na místa z případu
Místa popsaná v případu na obrázcích z Google Maps v roce 2014, kdy se viadukt ještě nacházel v podobě z doby zločinu.
Zpracováno dle článku „Ermordung eines Gendarmen“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ze dne 28. 11. 1894.
* Dle dostupných zdrojů se patrně jednalo o Konráda Maria Eusebia, prince z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu, který v letech 1894 až 1898 působil jako okresní hejtman v Teplicích. Již v této době byl známý pro své demokratické postoje a díky zájmu o problematiku sociálního postavení dělníků dostal přezdívku rudý princ. Zdroj: Wikipedie.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: K. K. Gendarmerie, Alamy, Old Teplice, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 34., číslo 95., středa 28. 11. 1894.
