Teplické zločiny TRNOVANY (TURN), C. A K. OKRESNÍ SOUD V LITOMĚŘICÍCH, 3. 10. 1894:
Zakladatelem keramického průmyslu na Teplicku byl durynský rodák Alfred Stellmacher, který před příchodem do Čech pracoval v porcelánové manufaktuře ve Vídni. Z Vídně přesídlil do Prahy, kde začal podnikat ve výrobě keramiky. Se společníkem byli vůbec první v rakouské monarchii v tomto odvětví. Zde však Stellmachera postihla první velká rána, neboť se dostal do dluhů a následně byl svým společníkem okraden o uměleckou licenci a strojní zařízení. Proto odešel z Prahy do Trnovan u Teplic (Turn bei Teplitz), kde se do podnikání pustil od základů znovu a roku 1878 založil v bývalém Blaschkeho hostinci v Chlumecké ulici č. 152 (Kulmerstrasse) firmu Alfred Stellmacher, c. a k. továrna porcelánových květin.
Druhá osudová rána
V důsledku nepřízně osudu musel Stellmacher v roce 1892, ačkoliv jeho výrobky byly v předchozích letech na nejlepší cestě dobýt světový trh, ohlásit obchodní úpadek u c. a k. okresního soudu v Litoměřicích. Nebyl totiž schopen ve lhůtě splatnosti uhradit směnku na 12 000 zlatých a byl nucen vyhlásit platební neschopnost, čímž jeho podnikání utrpělo druhou, tentokrát smrtící ránu.
Soupis majetku pořízený soudem vykázal aktiva v hodnotě 305 845 zlatých a 95 krejcarů a pasiva ve výši 243 485 zlatých a 5 krejcarů. V den podání návrhu na konkurz tak činil čistý majetkový zůstatek 62 360 zlatých a 90 krejcarů. Soud nařídil, že zisky ze Stellmacherovy továrny už nebude dostávat on, ale budou jimi pokrývány dluhy. Připojili se i další věřitelé, kteří začali vymáhat své peníze soudní cestou. Tím definitivně skončila činnost jednoho z nejmodernějších podniků v Čechách.
Aby ran uštědřených osudem nebylo málo, stanul Stellmacher v roce 1894 před c. a k. okresním soudem v Litoměřicích, jímž byl obviněn z podvodného konkurzu v důsledku nedbalého podnikání. Kdo inicioval jeho trestní stíhání? A byl skutečně podvodníkem, nebo se stal obětí zlomyslných praktik?
Přibližně konec 19. století. Zdroj: Old Teplice.
Berlínský Jidáš
Soudní proces, který teplické noviny označily za pozoruhodný pro celý obchodní svět, odhalil ukázku nekalých podnikatelských praktik ze strany berlínského velkoobchodníka Hermanna Plahta, jemuž Stellmacher po téměř dvacet let přinášel tisíce marek ročně z prodeje svých výrobků.
Plaht uložil ve dvou splátkách částky 20 000 a 10 000 marek u České eskontní banky v Teplicích, aby tím Stellmacherovi umožnil levnější získání hotovosti z neproplacených směnek.
— Pro celkový kontext je třeba zmínit, že eskontní banky vykupovaly směnky od místních firem ještě před tím, než nastal termín jejich splatnosti. Díky tomu podniky nemusely čekat na své peníze a mohly získat hotovost hned. V Teplicích fungovala pobočka takové banky už od konce 60. let 19. století. —
Jako zajištění Plaht přijal Stellmacherovu životní pojistku na 60 000 marek a rozsáhlý sklad vzorků zboží v hodnotě několika tisíc marek jako zástavu. Navzdory tomu se Plaht nezdráhal obvinit Stellmachera z podvodu, podal oznámení státnímu zastupitelství v Litoměřicích, trestnímu soudu a využil i německou diplomatickou cestu prostřednictvím Císařského německého vyslanectví ve Vídni.
Nejpozoruhodnějšími na celém případu byly Plahtovy další kroky ve snaze Stellmachera zcela zničit. Nezdráhal se Stellmacherovi naúčtovat nehorázné částky za svá oznámení, která podle vlastní výpovědi sám sepsal a nechal přepsat svým písařem. Účtoval mu 30 marek za dvě oznámení státnímu zastupitelství v Litoměřicích, 15 marek za oznámení trestnímu soudu a 30 marek za podání německému vyslanectví ve Vídni. V pozdějším výpise tyto částky znovu navýšil na 60, 50 a 60 marek a navíc připojil 16% úrok z kapitálu za svůj vklad.
Aby Plaht své jidášské počínání dovršil, připravil Stellmachera zčásti o nájemné ve výši 17 000 marek za sklad v Berlíně a na lipském veletrhu tajně prodal nové vzorky výrobků, které měly být původně prezentovány zákazníkům jako podklad pro obchodní zakázky. Tím způsobil Stellmacherově továrně značnou majetkovou újmu a zmařil důležité obchodní příležitosti.
Plahtovo jednání vůči již tak postiženému dlužníkovi pohoršilo soud i veřejnost přítomnou soudnímu přelíčení. Stellmacherův právní zástupce, doktor Gläßner, tyto praktiky doložil vlastnoručně psanými dokumenty berlínského obchodníka. Předseda senátu, soudní rada Beck-Ringhoffer, a soudní rada Jonasch označili jednání přítomného Hermanna Plahta za zcela nepřijatelné.
Zdroj: Wikipedie.
Úvěr, nemoc, konkurence a vysoké úroky
Alfred Stellmacher, který po úpadku své továrny působil jako technický ředitel Fischerových továren v Budapešti, ve své obhajobě uvedl příčiny finančního krachu. Mezi hlavní faktory zahrnul odebrání otevřeného úvěru České eskontní banky v době největšího rozmachu továrny, velké investiční výdaje v Rakousku, ztráty během nedbalého vedení továrny v čase jeho nemoci a lázeňského pobytu. Za tyto ztráty, odhadované na 60 000 zlatých, nesl odpovědnost tovární chemik Kowarsch.
Dále poukázal na náklady na svou léčbu a dlouhodobé onemocnění jeho zesnulé manželky, ztráty spojené se sklady vzorků ve Vídni, Miláně a Karlových Varech, které přesahovaly 100 000 zlatých, odchod významných zákazníků v důsledku rostoucí konkurence, vysoké úroky Plahtova vkladu a další okolnosti, které při celkovém součtu byly takřka likvidační.
Bývalý účetní Amandus Spethmann, toho času továrník v Jáchymově (Sankt Joachimsthal), uvedl podrobné údaje o spotřebě Stellmacherovy domácnosti, obchodním zisku, jenž mezi lety 1882 a 1884 činil 46 000 až 66 000 zlatých ročně, a mzdových nákladech, které se pohybovaly mezi 54 000 a 104 000 zlatými ročně, přičemž roční obrat z prodeje výrobků do všech světadílů činil čtvrt milionu zlatých ročně. Spethmann byl účetním a disponenetem sedm let a potvrdil Stellmacherovu výpověď o příčinách vedoucích k úpadku továrny.
Stejně tak vypovídal Johann Melkus, jenž uvedl, že hlavní účetní Merbeller z Ústecko-teplické dráhy po určitou dobu prováděl revizi účetních knih. Stellmacherův zeť, Karl Riessner, podpořil Melkusovu výpověď sdělením o zavedení nového a efektivnějšího způsobu účetnictví, což bylo možné prokázat soudu z předložených účetních knih. Správce konkurzní podstaty, doktor Schiepeck z Teplic, závěrem dodal, že zbankrotovaná továrna ani Alfred Stellmacher nedisponují dostatkem majetku na splacení dluhů a věřitelé tak dostanou jen malou část toho, co jim Stellmacher dluží.
Ani přes nejdůkladnější soudní šetření neshledal c. k. okresní soud v Litomeřicích žádný důvod k Stellmacherově stíhání a po osmihodinovém jednání jej zcela zprostil viny.
— K případu plnému cifer doplňuji, že podle české Wikipedie 1 zlatý při přepočtu na cenu stříbra v roce 2017 představoval přibližně 150 korun. Po zohlednění kumulované inflace do roku 2025 jeho hodnota odpovídá přibližně 216 korunám. Při srovnání reálných mezd s reálnými životními náklady podle článku Tomáše Cvrčka „Wages, Prices, and Living Standards in the Habsburg Empire, 1827–1910“ by 1 zlatý odpovídal 250 až 400 korunám. Jedná se však o orientační a kolísavé rozpětí, nikoliv o přesný přepočet, jak tomu bývá v dnešních měnách. —
Slavná Amphora nese Stellmacherův odkaz
Přestože podnikání tím pro Alfreda Stellmachera definitivně skončilo, keramický průmysl na Teplicku měl svou zlatou éru teprve před sebou. Stellmacherovy tovární objekty v hodnotě 127 000 zlatých koupil vídeňský obchodník Ernst Wahliss, který zde založil firmu Ernst Wahliss, továrna na porcelán a fajáns. Jeho synové Erich a Gerhard Wahlissovi rozvinuli odkaz svého otce, v roce 1905 změnili název firmy a pokračovali ve výrobě přepychových předmětů jako figur, bust, porcelánových váz, fajánse nebo kvalitního stolního nádobí.
Ani příjmení Stellmacher z keramického průmyslu zcela nevymizelo. Roku 1892 založil Alfredův syn Eduard a tři jeho zeťové továrnu jemné umělecké keramiky Riessner, Stellmacher & Kessel, Amphora, která se stala nejslavnější trnovanskou firmou tohoto odvětví, získala ve světě řadu ocenění a její esteticky i řemeslně hodnotné výrobky dodnes patří mezi nejcennější sběratelské kousky.
Zakladatel Alfred Stellmacher, jehož podnikání od počátku provázela nepřízeň osudu a zrada ze strany některých nejbližších spolupracovníků, zemřel roku 1906 v Trnovanech. Jeho ostatky jsou uloženy na hřbitově v Novosedlicích (Weisskirchlitz).
*
Zdroj: Wikimedia Commons, Toomey & Co.
Zpracováno dle článku „Fahrlässige Crida“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 3. 10. 1894.
Informace o keramickém průmyslu v Trnovanech a životě Alfreda Sellmachera jsem čerpal z knihy Zykmunda, Neuvirta, Kurandy a Špačka „Turn (100 let města Trnovany – Teplice)“ a Wikipedie.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: Old Teplice, Wikipedie, Alamy, Toomey & Co.
