Teplické zločiny TEPLICE (TEPLITZ), CÍNOVEC (ZINNWALD), ÚJEZDEČEK (KLEINAUGEZT), 14. 6. až 3. 9. 1892:
Zlodějů a podvodníků – důmyslných i těch méně obratných – jsme v našich případech z Teplicka měli několik. Předměty krádeží byly všelijaké, od drobných šperků až po celé postele. Aktéři tohoto příběhu však zašli o něco dál. Dvaadvacetiletý svobodný horník Franz Glöckner z Háje u Duchcova (Haan) a šestačtyřicetiletý kočí Anton Habel z Chlumce (Kulm), toho času hlášený v Trnovanech (Turn), si v lese počíhali na bezbrannou ženu, která se vracela z tržiště. Jak dopadlo přepadení ubohé trhovkyně? A na jaký předmět se oba zloději zaměřili při svých dalších krádežích?
Zdroj: Obr.
Přes Újezdeček a Dubí až k Cínovci
Glöckner a Habel spolu obývali jeden pokoj v Teplicích (Teplitz) a oba měli velmi často hluboko do kapsy. Jakmile se jim kapsy vyprázdnily, byli schopní si peníze opatřit jakýmkoliv způsobem, třeba i nezákonným. Bídně na tom byli také v úterý 14. 6. 1892, kdy si Habel postěžoval Glöcknerovi, že je finančně na suchu a svému spolunocležníkovi navrhl plán, jak by si oba mohli přijít k penězům. Na teplickém týdenním trhu na Tržním náměstí (Marktplatz, dnes nám. Svobody) prodávala máslo Františka Rudolfová, žena truhláře z Cínovce (Zinnwald), která se z trhu pravidelně vracela pěšky do dalekého domova. Přestože dnešní vzdálenost mezi Teplicemi a Cínovcem činí přibližně 16 kilometrů (po silnici, ale po starých cestách to bylo víc), nešlo o nic neobvyklého, neboť automobily byly hudbou blízké budoucnosti a kůň s vozem nebyl běžným příslušenstvím každého stavení. Pokud chtěli trhovci z dalekého okolí prodat své výrobky nebo výpěstky na teplickém trhu, šlapali často s nákladem zboží od časného rána po cestách z vesnic do města, aby se v pozdních večerních hodinách vraceli zpět. Na zpáteční cestě při sobě obvykle mívali tržbu z celodenního prodeje.
Zatímco nic netušící Rudolfová balila výdělek a opouštěla prodejní místo na Tržním náměstí, Glöckner s Habelem se vypravili do Újezdečku (Kleinaugezd), odkud přes Dubí (Eichwald) pokračovali na lesní cestu vedoucí do Cínovce. Ukryli se v lesním porostu a číhali na trhovkyni. Rudolfová se z dálky přibližovala k oběma mužům, a když byla před nimi, Glöckner vyskočil z křoví a na překvapenou ženu zaútočil. Jednou rukou ji chytil za hlavu a druhou rukou se jí pokoušel zakrýt ústa. Rudolfová se však urputně bránila a křičela tak hlasitě, že Glöcknera se zmocnila panika, ženu pustil a utekl zpět do křoví za Habelem. Původní plán, v němž měl Glöckner ženu zpacifikovat, Habel vyběhnout z křoví a trhovkyni okrást o její výdělek, tak selhal.
Nápadní prodejci ručních vozíků
Po neúspěšném přepadení trhovkyně se muži zaměřili na nový předmět krádeží, a to na ruční vozíky, které byly snadno zpeněžitelné. Při tažení prázdného vozíku zloději nebudili pozornost, neboť takových vozíků, lišících se od sebe jen v detailech, bylo ve vsích a městech k vidění mnoho. V noci na 15. 6. 1892, tedy bezprostředně po pokusu o loupež u Cínovce, Glöckner s Habelem v Újezdečku odcizili ruční vozík Josefu Marschnerovi. Glöckner jej záhy prodal ve Štrbicích (Striebitz) za 9 zlatých a 50 krejcarů, přestože prodejní hodnota vozíku podle Marschnera činila 30 zlatých. O tři dny později se pachatelé přesunuli do Bohosudova (Mariaschein), kde si vyhlédli a ukradli další ruční vozík. Aby nebyli příliš nápadní, rozhodli se jej prodat až v Ústí nad Labem (Aussig). Netušili však, že nápadný byl prodej kradených vozíků hluboko pod tržní cenou a že četnictvo bylo na krádeže i na podivný obchod dvou mužů upozorněno a je jim na stopě. Když v Ústí o prodeji vyjednávali s dalším kupcem, byli zatčeni a předvedeni na služebnu.
Zdroje: Alamy, www.deutschboehmen.de.
„Franzi, pomoc!“
Ve čtvrtek 1. 9. 1892 se s oběma pachateli konalo soudní přelíčení u Okresního soudu v Litoměřicích. Franze Glöcknera zastupoval obhájce Dr. Wunder a Antona Habela obhajoval Dr. Böck. Celý příběh, jak jste jej dosud četli, byl napsán podle Glöcknerovy výpovědi. Habel ve své řeči rázně popřel, že by Glöcknera podnítil k přepadení trhovkyně, pouze připustil, že byl s druhým obžalovaným 14. 6. 1892 na lesní cestě mezi Dubím a Cínovcem. Trhovkyni dle jeho výpovědi potkali s Glöcknerem náhodou, načež se Habel ženy klidně zeptal, kolik je hodin, a protože se žena polekala a na jeho otázku reagovala křikem, udeřil ji do úst. Dále se přiznal ke krádežím ručních vozíků, jichž se s Glöcknerem dopustili v Újezdečku a Bohosudově, a také dodal, že 1. 6. 1892 odcizil ruční vozík v Bytřici (Wistritz, dnešní část města Dubí), který záhy prodal v Trmicích (Türmitz) za 6 zlatých.
Klíčová svědkyně Františka Rudolfová z Cínovce u soudu vypověděla, že na cestě z teplického trhu ji napadl muž, chytil ji za hlavu a křičel: „Franzi, pomoc!“. Zápas trhovkyně s útočníkem trval jen chvíli, neboť útočníkovi žádný Franz na pomoc nepřišel a ten pak ženu pustil. Rudolfová nevěděla, co po ní útočník chtěl a přepadení proto nehlásila. Pro nás však z její výpovědi vyplývá, že s největší pravděpodobností to byl Anton Habel, kdo trhovkyni napadl a na pomoc volal Franze Glöcknera, který neopustil svůj úkryt. Proč Glöckner ve své výpovědi tvrdil, že přepadení spáchal on sám, není jasné. Soudní porota však tuto skutečnost nevzala v úvahu a upřednostnila Glöcknerovo přiznání.
Franz Glöckner byl shledán vinným z trestného činu loupeže a krádeže a odsouzen k šesti letům vězení. Anton Habel byl shledán vinným za podněcování k trestnému činu, spolupachatelství a krádež, v důsledku čehož byl odsouzen k deseti letům vězení. Žalář byl oběma mužům zostřen denním půstem každé čtvrtletí. Kromě toho soud nařídil oběma mužům policejní dohled po odpykání trestů. Majitelé ručních vozíků na Teplicku si tak konečně mohli oddychnout.
*
Zpracováno dle článku „Raub und Diebstahl“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 3. 9. 1892.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Alamy, Stockphoto, www.deutschboehmen.de.
