Teplické zločiny TEPLICE (TEPLITZ), 1. 3. až 10. 5. 1893:
Někdy se k vám mohou připojit lidé, kteří vypadají sympaticky a zvou vás na večer plný zážitků, pití a hudby. Pokud je neznáte, měli byste být opatrní, aby vás nepotkalo to, co se přihodilo drážnímu hlídači Laurenzovi Hampelovi z Chabařovic (Karbitz), hlavnímu aktérovi tohoto případu. Ten se 1. 3. 1893 zdržoval v Teplicích (Teplitz), aby obstaral pochůzky. Podle původního plánu se měl Hampel vrátit domů večerním vlakem, který odjížděl z hlavního nádraží ve 21 hodin. Ačkoliv se ze všech sil snažil doběhnout na nádraží včas, vlak mu odjel takřka před nosem a Hampel zůstal bezradně stát na peróně. Protože další vlak měl jet až za dlouho, rozhodl se vrátit do města a zkrátit si čekání občerstvením v některém z podniků.
Putování po hostincích skončilo na temné cestě
Zatímco si Laurenz Hampel s vycházkovou holí vykračoval zpět do města, oslovili jej dva mladíci. Byli to šestadvacetiletý Adalbert Körnhauser a jedenadvacetiletý Wenzel Göhlert, kteří v hovoru Hampelovi sdělili, že jsou právě na cestě do restaurace „Zum belgischen Hof“ v Šanově (Schönau) a že by uvítali, kdyby se k nim připojil. Pak se tato tříčlenná kumpanie vypravila do šanovské restaurace, kde se oddávala bujarému veselí, při němž Hampelovi v nestřežené chvíli vypadla z kapsy zdravotní knížka, v níž měl uschované bankovky v celkové hodnotě 10 zlatých. Hampel si všiml svého nedopatření až po nějaké době, knížku sebral a uložil zpátky do kapsy. Knížka s penězi však neunikla pozornosti jeho dvou kumpánů.
Zdroj: Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: „Teplice, Teplitz-Schönau, Krupskou branou do Šanova“, 2014.
Körnhauserovi a Göhlertovi se společnost v restauraci „Zum belgischen Hof“ nezdála dost rozjařená a navrhli proto Hampelovi, že jej odvedou do hostince, kde bude větší zábava. Hampel s návrhem souhlasil a mladíci jej zavedli na Meczeryho cestu (Meczeryweg, dnešní ulice J. V. Sládka). Unavený Hampel zatoužil po návratu domů a vyjádřil mladíkům přání, že v cestě nechce pokračovat. Stalo se však něco, co Hampela opět přivedlo k plné bdělosti. Jeden z mladíků, který jej vedl za ruku, se mu vyškubl a druhý mu podrazil nohy s takovou razancí, že Hampela svalil na zem. Körnhauser a Göhlert se dali na útěk a Hampela nechali ležet v prachu na cestě. Neutekli však s prázdnou. Hampelovi totiž chyběla zdravotní knížka s bankovkami. Rozžhavil si zápalku, aby osvítil cestu, kterou pohlcovala tma, na čtyřech prohmatával okolí, ale knížka s penězi byla tatam. Našel pouze svou vycházkovou hůl, za jejíž opory odkráčel na vlak, jímž se vrátil do Chabařovic.
Dobrá paměť hostinského podnítila vyšetřování
Nadcházejícího dne se Hampel vypravil zpět do restaurace „Zum belgischen Hof“, aby se přesvědčil, zda tam knížku s penězi přece jen nezapomněl. Poté, co seznal, že o peníze skutečně přišel až na cestě z podniku, zeptal se hostinského, jestli zná některého z mužů, kteří s ním přišli předchozího večera. Když hostinský spatřil Hampelovu vycházkovou hůl, ihned se upamatoval, že jeden z mladíků je mu dobře známý řeznický pomocník. Oloupený Hampel na nic nečekal a vypravil se na nejbližší četnickou stanici podat oznámení a sdělit popis obou mužů.
Šipka označuje místo, kudy vedla Meczeryho cesta (Meczeryweg). Později byla díky domovní zástavbě označena jako Meczery-Straße. Dnes se ulice jmenuje podle českého spisovatele J. V. Sládka. Napravo od šipky se nachází komplex budov prádelny JIPEWO, s.r.o. Zdroj: Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: „Teplice, Teplitz-Schönau, Krupskou branou do Šanova“, 2014.
Četnické pátrání zanedlouho přineslo své ovoce a oba pachatele ztotožnilo jako nám již známého Körnhausera, řeznického pomocníka, narozeného v Litvínově (Oberleutensdorf), domovsky příslušného do Andělské Hory (Engelsberg, obec na Bruntálsku, nebo část Chrastavy na Liberecku – ?), naposledy zaměstnaného v Oseku u Duchcova (Ossegg), již trestaného, a mezi četníky proslulého a rovněž mnohokrát trestaného Göhlerta, narozeného v Teplicích, domovsky příslušného do Bynova (Bünauburg; po roce 1945 se Bynov spolu s přilehlými obcemi stal součástí dvojměstí Děčín-Podmokly).
Když krást, tak pořádně!
Soudní slyšení s oběma floutky obžalovanými z loupeže a krádeže proběhlo 8. 5. 1893 u Okresního soudu v Litoměřicích. Obžalovaný Körnhauser se k činu v zásadě přiznal, avšak dodal, že Göhlert na Meczeryho cestě nečekaně povalil Hampela na zem, a protože jeho komplic utekl, na útěk se dal i Körnahuser. Hampelovu zdravotní knížku s penězi dle svého tvrzení neodcizil. Dále přiznal, že 28. 2. 1893 spolu s Göhlertem navštívil hostinec Louise Knoblochové v Proboštově (Probstau), kde Göhlert odcizil peněženku se 4 zlatými, z nichž obdržel polovinu. Další trestné činnosti se oba kumpáni dle Körnhauserovy výpovědi dopustili v hostinci Hermanna Willnera v Krupce (Graupen), kde na Göhlertův podnět ukradl ze stolního biliáru tři slonovinové koule v hodnotě 42 zlatých a dal je Göhlertovi.
Rozruch v soudní síni vyvolal svou výpovědí Göhlert. Ten totiž sebejistě tvrdil, že Körnhausera vůbec nezná a na oloupení Hampela ani na krádežích, o nichž Körnhauser vypověděl, se nepodílel. Urputně se hájil tím, že je nevinen, a to i přesto, že byl rozpoznán předvolanými svědky a za jednoho z pachatelů jej u soudu označil i samotný Hampel. Navzdory tomu Göhlert tvrdil, že dříve sice kradl, ale o tak bezvýznamné krádeže by se vůbec nepokoušel. Kdyby se jednalo o 300 nebo 400 zlatých, to by mu za riziko stálo, jenže k takové „práci“ se podle svých slov nedostal, jak dodal na svou obhajobu k údivu předsedy soudu a členů poroty. Že Göhlert nebyl žádný troškař, ale kriminální harvocník, to potvrdila domovní prohlídka v bynovském domě jeho matky, při níž byl zabaven revolver a sada ostrých nábojů. V zahradě byla vykopána truhla obsahující na dvě desítky paklíčů. V bytě samotného Göhlerta bylo nalezeno páčidlo a kus vosku, který zloději používali k vytvoření otisku klíče či zjištění tvaru zámku.
Státní zástupce po výčtu trestných činů, pro něž byli Göhlert a Körnhauser obžalováni, dodal, že společnosti se prokáže veliká služba, budou-li takto nebezpeční kriminálníci, kteří svou majetkovou trestnou činností působí značné škody slušným občanům, odsouzeni k přísným trestům, jež je na nějaký čas odloučí od veřejného života. Obhájci obžalovaných se omezili na pouhé upozornění, že vlastně nebylo prokázáno, zda se jednalo o loupež nebo jen krádež. Celkový obraz obžalovaných se jim však vylepšit nepodařilo a soud vynesl nesmlouvavý rozsudek: Wenzel Göhlert byl odsouzen k třinácti letům těžkého žaláře, jeho komplic Adalbert Körnhauser byl zbaven svobody na deset let. Oběma byl žalář zostřen pravidelným půstem. Odsouzení se proti trestu odvolali, a tak můžeme pouze dohadovat, zda odvolací soud tresty odsouzeným potvrdil, rozhodl jinak, nebo zrušil rozhodnutí první instance.
*
Zpracováno dle článku „Raub“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 10. 5. 1893.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Old Teplice, Alamy, Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: „Teplice, Teplitz-Schönau, Krupskou branou do Šanova“, 2014.
