Teplické zločiny V neděli 8. 8. 1897 se v Lahošti (Loosch) konal sjezd hasičů z duchcovského okresu, jehož se zúčastnilo také osmnáct dobrovolných hasičů a dvě ženy z Hrdlovky (Herrlich). Při zpáteční cestě Novou Vsí (Neundorf) byla výprava hrdlovských hasičů napadena Čechem Václavem Burešem ml., jemuž při potyčce s hasiči přispěchali na pomoc jeho otec Václav Bureš st. a Josef Hrdlička. Právě Hrdlička se stal hlavním aktérem celého případu, když po hasičích mrštil cihlou, která smrtelně zasáhla Franze Richtera, zástupce velitele hrdlovských hasičů, ženatého otce pěti dětí. Josef Hrdlička i oba Burešové byli ještě téhož večera zatčeni a dopraveni k c. a k. okresnímu soudu v Duchcově. Podrobnému popisu celé události je věnována první část pátrací série nazvaná „Zabití hasiče Franze Richtera“.
Ve druhé části na případ nahlédneme v širokém kontextu národnostních nepokojů v Čechách, které roku 1897 dospěly vrcholu, přičemž novoveský zločin se stal jedním z exemplárních případů vyhrocených vztahů mezi Čechy a Němci.
Badeniho vláda a pokus o stabilizaci národnostních poměrů
Na přelomu 19. a 20. století nebylo Teplicko jen klidným lázeňským krajem, jak by se dnes mohlo zdát. Patřilo k oblastem, kde se stále otevřeněji střetávaly české a německé národní zájmy a kde se politika postupně přelévala do každodenního života. Dobový tisk, především německý, opakovaně hovořil o „agitaci“, „provokacích“ a pocitu ohrožení německého obyvatelstva, zatímco česká strana mluvila o útlaku a nerovném postavení.
Od roku 1893 narůstaly masové demonstrace na obou stranách, které přerůstaly v otevřené násilí. Častým terčem byly právě symboly jako uniformy, prapory, hudební spolky nebo hasičské sbory. České státoprávní požadavky vycházely z dlouhodobé snahy o uznání historické státnosti českých zemí a jejich rovnoprávného postavení v rámci Rakouska-Uherska. Čeští politici a veřejnost usilovali o federalizaci monarchie po vzoru uherského vyrovnání, posílení pravomocí zemských sněmů, skutečnou samosprávu českých zemí a rovnoprávnost češtiny s němčinou ve státní správě, školství a soudnictví. Opakované odmítání těchto požadavků ze strany Vídně, vnímané jako potvrzení německé dominance a centralismu, vedlo v polovině 90. let 19. století k radikalizaci českého národního hnutí, masovým demonstracím v Praze a nakonec k vyhlášení výjimečného stavu.
Od roku 1893 narůstaly masové demonstrace na obou stranách, které vyústily v otevřené násilí. Častým terčem byly právě symboly jako uniformy, prapory, hudební spolky nebo hasičské sbory. Tato fotografie z teplické demonstrace dle mých zjištění pochází z listopadu 1918, kdy se otázka odloučení německojazyčného pohraničí opět rozvířila. Zdroj: The First World War.
V čase nepokojů byl v období silného politického a národnostního napětí v Rakousku-Uhersku v letech 1895–1897 zvolen předsedou vlády Předlitavska Kazimír Felix Badeni. Jeho vláda usilovala o stabilizaci poměrů kompromisem s českou politickou reprezentací, což vedlo ke zrušení výjimečného stavu v Praze, k prosazení volební reformy z roku 1896, rozšiřující volební právo, a především k vydání Badeniho jazykových nařízení, která zrovnoprávnila češtinu s němčinou i ve vnitřním úřadování v českých zemích. Tato opatření sice posílila postavení Čechů, zároveň však vyvolala prudký odpor německorakouských politických kruhů, parlamentní obstrukce, pouliční nepokoje a další vyostření česko-německých konfliktů v Praze a německojazyčném pohraničí, jež nakonec vedly k pádu Badeniho vlády a opětovnému vyhlášení výjimečného stavu v Praze.
Kazimír Felix Badeni na fotografii pořízené kolem roku 1890. Zdroj: Imagno/Getty Images.
Teplické noviny v bitvě proti zlehčování národnostního motivu
Z článků publikovaných v 90. letech 19. století, které se věnovaly novoveskému zločinu, je rovněž patrné, že atmosféra byla vyhrocená, neboť politické strany obou táborů mobilizovaly své příznivce, pořádaly schůze, vysílaly deputace k úřadům a prostřednictvím tisku stupňovaly napětí.
Ve středu 18. 8. 1897 se novoveský zločin dostal na titulní stránku teplických novin Teplitz-Schönauer Anzeiger, které tvrdily, že kdo přes české krvavé činy v Chebu (Eger), Mostě (Brüx) a jiných městech díky své dobromyslnosti považuje bojkot Němců proti Čechům za příliš přehnaný, tomu se patrně po novoveské vraždě, jejíž obětí se stal zástupce velitele hasičů Richter z Hrdlovky, otevřely oči. V další části se článek věnoval popisu události, na niž navázal polemikou, čím záslužný veterán a otec početné rodiny dráždil Čechy, když se jen nevinně vracel se svými druhy domů. „Vyšetřování bylo úřady okamžitě zahájeno a vůdcové české tlupy, dělníci Hrdlička, Bureš a otec posledně jmenovaného, byli četnictvem zatčeni a dodáni okresnímu soudu v Duchcově,“ psalo se v článku. Dále článek uvedl, že i přes popírání činu byli obvinění usvědčeni svědky a předáni c. a k. krajskému soudu v Mostě.
Ve středu 18. 8. 1897 se novoveský zločin dostal na titulní stránku teplických novin Teplitz-Schönauer Anzeiger. Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 37., číslo 66., středa 18. 8. 1897, str. 1 (Österreichische Nationalbibliothek).
Teplický tisk dále poukázal na to, jak o zločinu referoval bílinský list Deutsche Volkschrift, který se snažil vnést do případu novou, byť nepodloženou perspektivu, když v článku Der Opfer des Heil-Brüllens (česky Oběť vykřikování „Heil“) napsal, že Richter nesl vinu za svou smrt sám. Teplický tisk tento výrok označil za nestoudnou prolhanost a dodal, že tak vypadá duchovní potrava klerikálního listu, který nemá pro zavražděného a jeho chudou rodinu ani slovo soucitu, ba naopak hází kamenem po prokazatelně zcela nevinném zavražděném.
V článku se vyskytují výrazy jako „utrpení utlačovaných bratří“, „Češi krutě týrali“, „prolévání krve proudem jasným a hojným“, z nichž je patrný buřičský patos, který sdělení o případu dodává velmi subjektivní nádech. Tomu odporuje článek pražského listu Prager Abendblatt z téhož dne, jenž shrnul celou událost a v závěru dodal, že tento incident nemá žádnou národnostní příčinu a je třeba jej považovat za obyčejný exces, jaké se v této průmyslově bohaté oblasti s početným dělnickým obyvatelstvem velmi často vyskytují. Stejnou zprávu převzal a otiskl také olomoucký list Mährisches Tagblatt. Nabízí se otázka, zda úkolem pražského a olomouckého listu nebylo uklidnit vyostřenou atmosféru, na což teplický tisk reagoval článkem ze soboty 21. 8. 1897, v němž přetiskl zprávu z Prager Abendblatt a zpochybnil jeho závěr zdůrazněním, že Čech Bureš ml. se snažil vehnat vůz německých hasičů do silničního příkopu, Čech Hrdlička ubíjí Němce Richtera, jsou to Češi, kteří bombardují německé hasiče kameny a cihlami a bijí je do krve. „Z jakého jiného důvodu než proto, že šlo o Němce a že právě takové útoky proti Němcům jsou dnes zkrátka v módě?“ ptaly se teplické noviny.
Článek z Prager Abendblatt, který informoval, že novoveský incident nemá žádnou národnostní příčinu a je třeba jej považovat za obyčejný exces. Zdroj: Prager Abendblatt, číslo 188., středa 18. 8. 1897 (Österreichische Nationalbibliothek).
Ještě odvážněji než Prager Abendblatt se podle teplického tisku postavil na stranu českých lupičů z Nové Vsi rakouský deník Fremdenblatt, jenž dle svého článku obdržel od Národní jednoty severočeské, jejímž úkolem bylo udržet a posílit české obyvatelstvo v národnostně smíšených či převážně německých regionech, ověřenou informaci, že německý hasičský sbor, vracející se z cvičení domů, se na silnici před Novou Vsí setkal se šedesátiletým českým sedlákem a bezdůvodně jej fyzicky napadl. V důsledku toho přispěchali od blízkého hostince nějací Češi, aby starému muži poskytli pomoc. Při tom byli zraněni nejen někteří Němci, nýbrž i několik Čechů. Z toho vyplývá, že útočníky byli Němci. Pravda prý je, že navzdory tomu byli Němci odvezeni do nemocnice a Češi do vězení, což je dle teplických novin velmi zvláštní tvrzení.
Faktem však zůstává, že zatímco v srpnu roku 1897 probíhaly tyto novinové „zápasy o pravdu“, případ dosud nebyl prošetřen a všechny tyto hypotézy pouze posilovaly již tak vyhrocené vztahy na obou stranách.
Badeniho i Gautschova jazyková nařízení zrušil Manfred Clary-Aldringen, příslušník rodu dlouhodobě usedlého v Teplicích
Atmosféru dokresluje ukázka z českých Národních listů, které v sobotu 28. 8. 1897 otiskly článek o událostech, jež se měly odehrát v Košťanech (Kosten). Podle Národních listů známý odpadlík Němec Pechar dával výpovědi českým dělníkům. V úterý 24. 8. 1897 byl propuštěn dělník Altman na hodinu, protože byl Čechem a členem Sokola, přestože pro Pechara pracoval šestnáct let. Pechar se měl vyjádřit, že po Altmanovi půjdou všichni Češi, které nahradí Němci z Pruska. Podle Národních listů se proslýchalo, že pohraniční Němci se smlouvali s vlivnými Němci v zahraničí o soustavném vypuzení českých dělníků a jejich nahrazení německými. Po tomto článku následovaly informace o manifestačním sjezdu českých měst v Praze.
Česká ani německá strana nehodlala ze svých nároků ustoupit. Patrně k nejsilnějším projevům občanského odporu došlo v Praze. Již 20. 11. 1897 dav pokřikoval a házel kameny na průvod německých studentů, který bylo následně nuceno chránit četnictvo. Protesty pak vyvrcholily rozsáhlými nepokoji proti německým obyvatelům Prahy a jejich majetku 1. 12. 1897. Nepokoje pokračovaly i následujícího dne, na což rakousko-uherské úřady zareagovaly vyhlášením stanného práva. Výsledkem pak byli 3 mrtví, nejméně 38 zraněných, 51 vyrabovaných obchodů a 370 poškozených domů. Tato událost se stala největšími nepokoji v Praze od takzvaného červnového povstání během revolučního roku 1848 a jedním z největších projevů odporu českého obyvatelstva proti nadvládě Rakouska-Uherska.
Protesty vyvrcholily rozsáhlými nepokoji proti německým obyvatelům Prahy a jejich majetku 1. 12. 1897. Nepokoje pokračovaly i následujícího dne, na což rakousko-uherské úřady zareagovaly vyhlášením stanného práva. Zdroj: Autor neznámý.
Nový ministerský předseda Paul Gautsch pak Badeniho jazyková nařízení modifikoval novými nařízeními z 24. 2. 1898, jež byla v českém a moravském zemském zákoníku publikována 5. 3. 1898 a získala název Gautschova jazyková nařízení. Tato nařízení zrušila Badeniho jazyková nařízení a zavedla systém jazykových pásem: v Čechách české, německé a smíšené, na Moravě pouze německé a smíšené, přičemž úřední jazyk se odvíjel od národnostního složení okresu podle sčítání lidu. Opatření však neměla dlouhého trvání. Po Gautschově demisi byla sice krátce uvedena v platnost, avšak roku 1899 je vláda Manfreda Clary-Aldringena¹ zrušila, čímž se jazykový režim fakticky vrátil ke stavu před rokem 1897.
Tím se situace na nějaký čas stabilizovala a vztah mezi Čechy a Němci se pomalu vracel do zaběhnutých kolejí, neboť pro většinu běžných obyvatel té doby byly politické otázky druhotné. Nebyla-li jejich výbojnost rozdmýchána politickým soupeřením, řídil se jejich životní kompas každodenními starostmi o složitě udržitelné živobytí. Bylo však provždy zasazeno semínko nesváru, které naplno propuklo až ve století dvacátém. To už je však jiná kapitola.
Další pokračování pátrací série „Případ Neundorf“ nám odhalí, jak novoveský zločin posoudil c. a k. krajský soud v Mostě a jaké tresty vyměřil pachatelům.
*
Autorský komentář:
Cílem autora je zpracovávat materiály, které odrážejí tehdejší atmosféru ve společnosti, s úmyslem dokumentovat konkrétní úsek dějin regionu v jeho historickém kontextu, nikoliv však prosazovat jakékoliv osobní stanovisko nebo hodnotit minulost z dnešní perspektivy.
Poznámka k případu:
1 Manfred Clary-Aldringen pocházel ze starého šlechtického rodu Clary-Aldringenů, jehož hlavním sídlem byl zámek Teplice. V říjnu 1899 byl povolán do Vídně a pověřen sestavením vlády, v níž kromě postu premiéra spravoval také resort zemědělství. Zrušením jazykových nařízení vzbudil odpor české politické reprezentace a již v prosinci 1899 na funkci předsedy vlády rezignoval.
Zdroje:
- Wikipedie. Kazimír Felix Badeni.
- „Der Neundorfer Mord“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Politische Nachrichten“, 18. 8. 1897, str. 1.
- „Exzesse“, Prager Abendblatt, rubrika „Prager und Provinzialnachrichten“, 18. 8. 1897, str. 3.
- „Der Neundorfer Mord in officiöser Belechtung“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Politische Nachrichten“, 21. 8. 1897, str. 2.
- „Z Košťan u Teplic“, Národní listy, rubrika „Denní zprávy“, 28. 8. 1897, str. 3.
- Wikipedie. Badeniho jazyková nařízení.
- Wikipedie. Gautschova jazyková nařízení.
- Wikipedie. Manfred z Clary-Aldringenu.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Wikipedie, Freiwillige Feuerwehr Schneegattern, Alamy. Fotografie hasičů je pouze ilustrační.
