Teplické zločiny Poslední zářijové vydání Historie zločinu na Teplicku vás zavede k několika kuriózním událostem, které se v Teplicích odehrály v první polovině roku 1895. Protože jde o kratší epizody ze života ve městě, vybral jsem hned čtyři, každou jinou a přesto dohromady dokládající, že Teplice byly vždy městem plným života, nástrah všedních dnů i podivuhodných příběhů.
Otrávení ptáci obchodníka Hackera
TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), Teplitz-Schönauer Anzeiger, 6. 2. 1895:
Pan Hacker musel kvůli podlomenému zdraví opustit zaměstnání v teplické továrně a začal uvažovat o méně namáhavém výdělku. Po léta se uskrovňoval, aby si nashromáždil malé jmění a mohl si v Edmundově ulici (Edmundstraße) otevřít krámek s exotickým ptactvem a rybičkami. Avšak počátkem února roku 1895, když po mnohých námahách dosáhl svého skromného cíle, byl rázem o vše, co měl, připraven.
Poté, co v neděli 3. 2. odpoledne pan Hacker svůj krámek uzavřel, vrátil se ve večerních hodinách a přiložil do kamen, aby četní ptáci, umístění v klecích po stěnách, přes noc příliš netrpěli chladem. Po zajištění dostatku komfortu pro teplomilné živočichy pan Hacker obchod opět uzavřel a odešel do svého bytu.
Když však v pondělí ráno obchod znovu otevřel, z jeho útrob se na něj vyvalil hustý dým. Pan Hacker se rozeběhl za svými opeřenými svěřenci a strnul v úděsu. Všichni exotičtí ptáci, mezi nimiž nechyběl mluvící papoušek značné hodnoty, leželi otrávení zplodinami na dně klecí nebo v hnízdech; dokonce i některé zlaté rybky, chované pro prodej v akváriu, kouř zahubil.
Pro pana Hackera tato, pravděpodobně vadou kamen způsobená, nehoda znamenala skutečně neštěstí. Bědování ubohého muže bylo srdcervoucí. Navzdory všem útrapám teplické noviny uzavřely tuto zprávu optimisticky, neboť doplnily, že již byla uspořádána sbírka a jistě se najdou i další dobří lidé, kteří nešťastnému muži rádi pomohou. Doufejme proto, že pan Hacker svůj obchod v Edmundově ulici brzy znovu otevřel.
Zdroj: Petr Beránek, databáze „Old Teplice“.
Falešný detektiv
TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), Teplitz-Schönauer Anzeiger, 8. 5. 1895:
Na přelomu dubna a května roku 1895 se po Teplicích, většinou v pozdní době, potuloval neznámý muž, na první pohled patřící k zámožnějším lidem, jenž se pohyboval převážně ve veselejší společnosti a byl policií sledován.
Dne 3. 5. ve 22 hodin a 15 minut se v jednom z teplických hostinců s policejními strážníky Heinrichem Lugerem a Edmundem Thielem zapletl do rozhovoru, který dal hlídce podnět k jeho zatčení. Úřady následně zjistily mužovu totožnost. Jmenoval se Josef Grösel, narozen roku 1857, trvale pobývající ve Vídni a toho času angažován jako herec v Litvínově (Oberleutensdorf).
Čím Grösel poutal pozornost? Několika teplickým hostinským se představoval jako tajný detektiv zaměstnaný úřadem, jehož služby spočívají zejména v zatýkání osob, na které byl vydán zatykač. Na poli mravností policie prý rovněž vykonal tak neocenitelné služby, že úřady jsou šťastny, že mají k dispozici tak schopného tajného policistu.
Zda Grösel někoho poškodil, nebo zda šlo jen o neškodného šejdíře, mělo ukázat až další policejní šetření. Jak se zdá, vídeňský herec si možná jen zkoušel, jak autenticky bude působit jeho vtělení do divadelní role. Nebo z role zapomněl vystoupit po odchodu z jeviště? Kdo ví.
Trpká zkušenost mladé dívky
TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), ÚSTÍ NAD LABEM (AUSSIG), Teplitz-Schönauer Anzeiger, 1. 6. 1895:
Květen je měsícem lásky. Že láska nemá vždy šťastný konec, o tom se v květnových dnech roku 1895 přesvědčila i dívka z Teplic, která v Ústí nad Labem zakusila trpkou zkušenost.
Jedna ústecká služka jménem Minna měla totiž poměr s jedním mládencem. Ten však zastával názor básníka: „Nur im Wechsel blüht das Leben, nur im Wechsel wohnt die Luft,“ (Jen v proměně rozkvétá život, jen v proměně přebývá vzduch.) a v posledních květnových dnech dal své milé vale a jako nové děvče si vyvolil teplickou slečnu.
To se opuštěná Minna dozvěděla – stejně tak, že její sokyně z Teplic přijela v pondělí 27. 5. do Ústí nad Labem a ubytovala se v tamním hostinci. Nato si zosnovala plán pomsty. Spěchala do hostince, přistihla svou sokyni a zmlátila ji téměř do bezvědomí; poté se vzdálila a ještě si na památku odnesla pramínek vlasů, který své soupeřce v zápalu boje vytrhla. Pak odešla, jakoby se nic nestalo, zpět do práce.
Napadené dívce, která spěšně odjela zpátky do Teplic, se dostalo sladké útěchy: na zuřivou ústeckou Minnu byla podána trestní oznámení.
Nesnáze šanovského starosty
TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), C. A K. KRAJSKÝ SOUD V LITOMĚŘICÍCH, Teplitz-Schönauer Anzeiger, 15. 6. 1895:
Předtím než se Teplice a Šanov sloučily v jeden správní celek, Šanov měl svého starostu jménem Adolf Pauly. Právě jemu majitelka šanovského domu Rosa Weberová zaslala 11. 4. 1895 korespondenční lístek s tímto obsahem:
„Zůstanou snad hromady hnoje v Pražské ulici ležet i přes velikonoční svátky? V žádné vesnici nesmí hnůj zůstávat tak dlouho a Šanov je přece lázeňské město, a ne vesnice.“
Paní Weberová nejspíše myslela hroudy trusu po koních, kteří za těch časů tvořili jedinou tažnou sílu k pouliční přepravě osob a zboží. Zapáchající hroudy se však nerozplynuly jako výfukové plyny pozdějších automobilů a dlely na dlažbě, posléze se shrnuly na větší hromádky a odvezly k dalšímu využití.
Jelikož starosta Pauly již učinil potřebná opatření k odvozu pouličního nepořádku, chtěl ve své známé vstřícnosti paní Weberové tuto skutečnost oznámit a předejít tím dalším stížnostem. Paní Weberová byla proto téhož dne předvolána na starostenský úřad. Jak později potvrdil tajemník Hagelmüller a rentmistr Spischka, paní Weberová se na úřadě chovala velmi rozčileně, nečekala, až bude ohlášena, vtrhla do starostovy kanceláře a zvolala: „Co má znamenat tohle předvolání?“ Starosta Adolf Pauly měl ve své odpovědi Rosu Weberovou nazvat „sprostou osobou“.
Jak už to u horlivých dam, které si špatně vyložily dobrý úmysl, někdy bývá, paní Weberová se obrátila na vyšší instanci, a to na c. a k. okresní soud v Teplicích, který na základě její žaloby dne 27. 4. 1895 odsoudil šanovského starostu k peněžité pokutě 5 zlatých. Starosta Pauly se odvolal, a tak se šanovská aférka dostala před c. a k. krajský soud v Litoměřicích jako instanci druhého stupně. Jeho senát starostu Paulyho zcela osvobodil a žalobkyni Weberovou odsoudil k náhradě nákladů řízení první i druhé instance. Osvobozující rozsudek byl odůvodněn takto: „Výroky učiněné veřejnými úředníky při jejich úředních úkonech mohou být trestně stíhány jen tehdy, jestliže z jejich formy skutečně plyne úmysl urazit.“
Při odvolacím řízení starostu Paulyho zastupoval Dr. Schiller z Litoměřic, jenž podrobil ostré kritice jak obsah korespondenčního lístku, tak osobní vystupování Weberové. Pro Rosu Weberovou, která byla jednání přítomna, tak byl zápach koňského trusu už navždycky nepříjemnou připomínkou této nepovedené taškařice. Ještě v témže roce utvořil Šanov s Teplicemi dvojměstí, byla zahájena tramvajová doprava a o několik let později začali být koně postupně nahrazováni motorovými vozidly.
Zdroj: Petr Beránek, databáze „Old Teplice“.
*
Zpracováno dle článků „Die Vogelhandlung Hacker“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ze dne 6. 2. 1895, „Ein falscher Detectiv“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ze dne 8. 5. 1895, „Ein Mädchen aus Teplitz“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ze dne 1. 6. 1895, a „Allzuscharf macht schartig“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 15. 6. 1895.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Petr Beránek, databáze „Old Teplice“, Alamy a Digitální archiv Šechtl a Voseček. Kresba jedné z postav byla vytvořena pomocí nástroje ChatGPT a upravena.
