Teplické zločiny TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), DUCHCOV (DUX), MOST (BRÜX), C. A K. KRAJSKÝ SOUD V LITOMĚŘICÍCH, 18. 2. až 13. 5. 1897:
Po slepých cestách ve vyšetřování na sklonku roku 1894 se zdálo, že případ vraždy strážmistra Janische, jemuž věnuji pátrací sérii „Vražda četníka Janische“, upadne v zapomnění, aniž by byl dopaden pachatel. Zmizel-li případ ze stránek novin, neznamenalo to, že četnictvo členy teplické galerky ztratilo z dohledu a nevyvíjelo tlak k poskytnutí informací o Janischově vrahovi. Tak se stalo, že v únoru roku 1897 byl případ oživen svědectvím, které však četníky i soudní vyšetřovatele nasměrovalo na samotný počátek vyšetřování. Než se pustíme do rozplétání cest k vrahovi, dovolím si vás informovat, že text obsahuje řadu dat, jmen, někdy i shodných příjmení. Musíme být proto pozorní, abychom se v případu neztratili. V závěru najdete podrobnou časovou osu pro lepší orientaci v případu. Pátá část také obsahuje více textu na úkor obrazové přílohy, aby byla zachována přiměřená délka.
Návrat jednoho z hlavních podezřelých
Ve středu 24. 2. 1897 přinesly noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger senzační zprávu, podle níž se na četnickou stanici v Duchcově (Dux) dostavil Franz Fischer starší z Želének (Schelenken), který navedl vyšetřující úřady na stopu Antonína Kučery z Horní Břízy u Plzně. Kučera četnictvu a soudům nebyl neznámý. Jména Kučery a jednoho z Fischerů se objevovala v článcích novin již krátce po vraždě, jak dokládá druhá část série. Můj dohad, že teplické noviny jejich jména záměrně neuvedly, aby neovlivnily vyšetřování, tedy nebyl úplně mylný. Kučera patřil mezi důvodně podezřelé a několik měsíců strávil ve vyšetřovací vazbě, ale jelikož se mu čin nepodařilo prokázat, byl propuštěn. Ačkoliv se ocitl na svobodě, on i jeho kumpáni byli stále pod drobnohledem četnictva. Fischerovo svědectví doplnilo řetěz důkazů o významný článek, neboť bylo známo, že je součástí široce rozvětvené bandy pochybných lidí, kteří již po léta přispívali k nadměrné zločinnosti na Teplicku, a mezi něž patřil i Kučera.
Jedním ze synů Franze Fischera staršího byl Wilhelm Fischer, devětadvacetiletý horník z Oseka (Ossegg), který byl s již zmíněnou bandou přistižen při krádeži dvou sudů s jedlým tukem u obchodníka J. Kindermanna v Teplicích (Teplitz). Druhý Fischerův syn, Franz mladší, byl ve vězení, přičemž jeho otec v té době žil se svou snachou a jejími dětmi. Bylo proto pravděpodobné, že Kučera v době po vraždě četníka Janische nalezl úkryt právě u Fischera staršího v Želénkách.
Netrvalo dlouho a Antonín Kučera byl znovu vyšetřován. Četnictvo nemělo s jeho hledáním velkou práci, neboť toho času byl propuštěn z vězení v Mostě (Brüx), kde si odpykal trest za jiný čin. Jelikož nebyli žádní přímí svědci, kteří jej na místě činu spatřili, znovu se rozběhl soudní sled výslechů a sbírání důkazů, jež měly sloužit jako podklad pro soudní proces.
Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 37., číslo 16., středa 24. 2. 1897 / Österreichische Nationalbibliothek.
Vrah četníka Janische před soudem
Hlavní líčení bylo zahájeno u c. a k. krajského soudu v Litoměřicích v úterý 11. 5. 1897 a trvalo tři dny. Protože Kučera byl Čech a němčinu neovládal, soudní řízení bylo částečně vedeno v českém jazyce. Obžaloba, přednesená prvního dne řízení, měla v podstatě tento obsah: c. a k. státní zastupitelství v Litoměřicích obžalovává Antonína Kučeru, narozeného 4. 2. 1850 v Horní Bříze, tam příslušného, katolického vyznání, horníka, bez zaměstnání, pro zločin krádeže čtyřikrát a pro různé přestupky již vícekrát trestaného, že dne 25. 11. 1894 ráno na poli u Trnovan (Turn) jednal s úmyslem usmrtit c. a k. četnického strážmistra Franze Janische, který na následky útoku zemřel. Jeho čin naplnil skutkovou podstatu zločinu obecné vraždy (úmyslného usmrcení) podle §§ 134 a 135 odst. 4 trestního zákona, přičemž trestní sazba byla určena v §§ 186 a 265 téhož zákona. Kučerovi tedy hrozil dlouhodobý těžký žalář, případně doživotí či trest smrti.
Kromě vraždy byl Kučera ještě obžalován c. a k. krajským soudem v Mostě z pytláctví, neoprávněného nošení zbraně, tuláctví a porušení zakázaného návratu do teplického okresu, z něhož byl vykázán. Dne 29. 12. 1896 byl totiž zadržen v sušárně zemědělských plodin za Řetenicemi (Settenz). Měl u sebe pušku, přičemž přiznal, že v poslední době žil jen z pytláctví, když v revírech Osek (Ossegg), Dlouhá Louka (Langeweise) a Litvínov (Oberleutensdorf) ulovil asi třicet zajíců a jedno srnče. Tento trest si však podle všeho v době hlavního líčení u c. a k. krajského soudu v Litoměřicích již odseděl.
Z odůvodnění záměrně vynechám okolnosti nálezu mrtvoly, popis smrtelných zranění a další podrobnosti z ohledání místa činu, neboť jim je věnována první část série. Na počátku vyšetřování však nebylo zveřejněno, že na místě bylo nalezeno kožené pouzdro od nože. Za upřesnění rovněž stojí informace, že tělo mrtvého neleželo uvnitř kůlny, ale mezi kůlnou a dvěma slaměnými stohy.
Antonín Kučera byl v Horní Bříze zatčen jako podezřelý již 27. 12. 1894, protože bylo prokázáno, že se v čase vraždy pohyboval na Teplicku a na levém ukazováku měl ránu, kterou si podle své výpovědi způsobil při stáčení piva u Wilhelma Fischera v Oseku. Vraždu popřel a uvedl, že v den vraždy i předcházející noci si našel nocleh u uhelných dolů v Záluží (Maltheuern), že se tam zdržoval několik dní a dovolával se svědků, jejichž jména však nebyl schopen uvést. Soudní lékaři v Plzni, kteří 29. 12. 1894 Kučeru vyšetřili, uznali, že jeho zranění na levém ukazováku mohlo vzniknout také způsobem, jaký Kučera popsal. Protože se neobjevily další důvody pro Kučerovo obvinění, dne 7. 4. 1895 byl propuštěn.
Domnělé přiznání u Fischera jako zlom ve vyšetřování
Ve středu 17. 2. 1897 se duchcovský četnický strážmistr Eduard Burtsch dozvěděl od nádeníka Eduarda Gerbera, že jistý Franz Fischer st., s nímž byl Antonín Kučera ve spojení, musí vědět, kdo stojí za smrtí četníka Janische. Gerber s Fischerem st. pracovali jako čističi kanalizace, přičemž podle Gerbera jeho kolega pronesl výroky naznačující, že zná pachatele tohoto činu. Fischer st. se při prvním výslechu na četnické stanici v Duchcově choval zdrženlivě. Druhý den přišel znovu, a když byl uklidněn, že mu Kučera nemůže nic udělat, neboť si odpykává trest v mostecké věznici za pytláctví, podrobně vyprávěl, že Kučera v neděli 25. 11. 1894 (v den vraždy) ráno kolem 8. hodiny přišel k němu do domu v Želénkách se zakrváceným čelem, se zraněním ruky mezi palcem a ukazovákem a pokousaným prstem. Kalhoty měl postříkané krví. V přítomnosti jeho snachy Barbary Fischerové a jejích dětí se umyl a ovázal si rány. Na tázavé pohledy členů domácnosti Kučera reagoval přiznáním, že u jednoho stohu zabil četníka Janische.
Četník přišel ke stohu, v němž Kučera ležel, a bodl do něj, takže se Kučera musel vyplazit ven. (Pokud vám to trochu připomíná lživé svědectví Antona Perutha z třetí části, nejste zcela vedle. Je možné, že Fischer nebyl sám, kdo o průběhu zločinu i vrahovi něco zaslechl.) Janisch požádal Kučeru o sirky a ten mu je dal. Když četníkovi sirky vypadly z ruky a Kučera je sbíral, strhl ho Janisch k zemi a začali se prát. Nakonec dostal Kučera Janische pod sebe, a četník ho prosil, že už to stačí, aby jej pustil. Kučera však silně krvácejícího a umírajícího Janische probodl bajonetem. Kousanec na ruce Kučera vysvětlil tím, že při rvačce se dostal jeho prst do Janischových úst a ten jej kousl.
Ačkoli se Fischerovi o vraždě dozvěděli, nikomu o Kučerově přiznání neřekli, neboť jim při odchodu z jejich domu vyhrožoval, že pokud ho zradí, bude vědět, kdo to byl a pomstí se. Franz Fischer st. také potvrdil, že kožené pouzdro na nůž, které bylo nalezeno na místě činu, patřilo Kučerovi. Na základě tohoto oznámení bylo soudní vyšetřování proti Kučerovi znovu zahájeno.
Zdroj: www.starepohledy.cz
Kučera před soudem popřel, že by se Fischerovým přiznal a uvedl, že v době vraždy se nacházel u uhelného dolu v Záluží, kde přenocoval, jak bylo dříve zmíněno. Dále vypověděl, že když byl 3. 8. 1894 propuštěn z plzeňské věznice, živil se žebrotou a zdržoval se většinou v Lomu u Mostu (Bruch). V úterý 20. 11. 1894, tedy pět dní před vraždou, navštívil svého známého Wilhelma Fischera (syna Franze Fischera st.) v Oseku (Ossegg). Ten měl sud piva, který prý našel na cestě. (Později se ukázalo, že byl odcizen z pivovarského vozu.) Kučera mu pomáhal sud zvednout na truhlu, přičemž si skřípl levý ukazovák.
Od W. Fischera šel do Lomu, kde přespal u uhelného dolu a zůstal tam 21. a 22. 11. Dne 23. 11. si našel nocleh u Souše (něm. Tschausch, okr. Most) na louce v seníku, odkud jej vyhnal tamní pacholek. O den později odešel k šachtám u Záluží, kde dvakrát za sebou přespal. Asi dva až tři dny poté se v Lomu setkal s tulákem, s nímž přespával pod širým nebem a od něhož se dozvěděl, že byl v Teplicích zavražděn četník a že tam nyní zatýkají každého, kdo má sebemenší zranění. Dle své výpovědi se Kučera osm až deset dní před Vánocemi zdržoval v okolí Mostu a později odjel do rodné Horní Břízy. Před odjezdem navštívil Franze Fischera st. v Želénkách, od něhož se dozvěděl, že četnictvo jej pro vraždu hledá, a aby se vyhnul zatčení, dala mu Barbara Fischerová jednu korunu na cestu domů.
Zranění na čele si Kučera prý způsobil mnohem dříve v Hostomicích (Hostomitz), když tam jednou upadl. Jizva mezi palcem a ukazovákem pocházela od zranění, které si v roce 1885 nebo 1886 způsobil v šachtě. Navzdory těmto tvrzením byla jeho zranění v době po vraždě až příliš čerstvá. Na otázku předsedy soudu, proč jej tedy Franz a Barbara Fischerovi podezírají, odvětil, že si chtějí přijít k vypsané odměně 500 korun.
Časová osa Kučerova pohybu, jak ji popsal před soudem, však neodpovídala pravdě, neboť svědkyně Anna Tomannová uvedla, že v sobotu, několik týdnů před vánočními svátky roku 1894, spatřila muže ohřívajícího se na haldě u dolu v Záluží, v němž podle předložené fotografie bezpečně poznala Antonína Kučeru. V červeném šátku měl bochník chleba a částečně obvázanou ruku. Tomannová si všimla, že prostřední články prstů měl zvlášť ovázané. Druhého dne odpoledne Kučeru znovu spatřila. Tentokrát měl ovázanou celou ruku a tvrdil, že se den předtím na haldě popálil. Který den to byl, nedokázala Tomannová uvést, jistě ale věděla, že den nebo dva předtím se na panských polích oralo. Podle udání správce hospodářství Gustava Kletečky a četnického velitele Josefa Fialy se na polích od 20. do 30. 11. 1894 oralo parním pluhem. Ve stejné době byl Kučera spatřen v Záluží dalšími svědky, z čehož vyplývalo, že se u tohoto uhelného dolu zdržoval později, než sám tvrdil. Svědecké výpovědi byly rovněž v rozporu s tvrzením, že 23. 11. v noci spal na louce u Souše v seníku, neboť Johann Hrubý dosvědčil, že až po vraždě četníka (spáchané 25. 11.) potkal v seníku u Souše neznámého člověka s rukama ovázanýma šátkem. Z toho vyplývalo, že Antonín Kučera nedokázal prokázat, kde se v době vraždy nacházel, a že jeho tvrzení jsou nepravdivá.
Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 37., číslo 39., sobota 15. 5. 1897 / Österreichische Nationalbibliothek.
„Počkej, pse, na to nikdy nezapomeneš, ty musíš chcíp…ut.“
Kučera byl v článku z 15. 5. 1897 popsán jako statný muž s načervenalým náznakem vousu, mluvící tichým hlasem v tónu dotčené nevinnosti, a to i přesto, že mu byla předložena zakrvácená četnická uniforma a bajonet a byl přečten nález z ohledání hrozivě zohavené Janischovy mrtvoly.
Druhý den hlavního líčení byl věnován především výpovědím dalších předvolaných svědků, z nichž zmíním jen ty nejpodstatnější. Svědek Bleichhaus, brusič nožů z Teplic, již dříve vypověděl, že Kučera měl po svém propuštění v dubnu 1895 prohlásit, že soudci i četníci jsou hloupí a na nic nepřijdou, neboť si prý krev z oděvu vypral benzínem a výluhem z kořene mydlice lékařské (něm. „Seifenwurzel“ – běžný domácí prostředek na praní a čištění, než se rozšířily průmyslové prací prostředky). Kučera mu navíc nabízel ke koupi srnče. Bleichhaus se s ním na koupi domluvil a pytlačení oznámil četnictvu. Když Kučera srnče přinesl, byl zatčen, odsouzen a vyhoštěn z teplického okresu. Toto opatření však na sklonku roku 1896 porušil, pokračoval v pytláctví, a proto byl znovu zatčen v sušárně za Řetenicemi.
Svědkyně Marie Knespelová uvedla, že onoho rána, kdy byla nalezena mrtvola četníka, šla v 6 hodin a 15 minut poblíž stohu slámy, když nesla manželovi kávu. Tu zaslechla zvolání: „Ježíš Maria, jen mě nezabíjej,“ a na to odpověď: „Počkej, pse, na to nikdy nezapomeneš, ty musíš chcíp…ut.“ Na to pronesl předseda k obžalovanému: „Vidíte, rodina Fischerových také vypovídá, že jste tehdy četníkovi řekl: ‚Pse, ty musíš chcíp…ut.'“
Svědkyně Terezie Eichhornová, milenka Wilhelma Fischera, vypověděla: „Když jsme byli v Oseku, přišel k nám Kučera, měl v pytli husu, a jakási ženská přivalila sud piva, který prý našla na ulici. Husa se upekla a pivo se načalo. Při narážení sudu se Kučera uhodil kladivem do prstu, nekrvácelo to. (Kučera tvrdil, že si prst skřípl pod sudem, když jej stavěl na bednu.) Večer přišlo četnictvo a pátralo po ukradeném sudu.“ Tento sud byl 20. 11. 1894 ukraden z vozu oseckého pivovaru.
Zajímavá byla výpověď Anny Fröhlichové, pohřebnice (lidově řečeno „omývačky mrtvol“) z Teplic, vdané, od svého muže odloučené, která s Kučerou žila devět let. Žena tvrdila, že s Janischem udržovala intimní vztah. To byla patrně pravda, neboť Kučera na Janische žárlil a vyhrožoval jim oběma smrtí, což dosvědčili i dva muži, kteří byli s Kučerou současně ve vazbě.
Kučera se s Janischem nestřetával pouze v osobní rovině; byl to právě tento četnický strážmistr, kdo jej na Teplicku opakovaně zatýkal a dohlížel na něj i během vazby u c. a k. okresního soudu v Teplicích. Tato okolnost jen posílila váhu Kučerova motivu k Janischově vraždě, o němž sotva mohlo být pochyb.
Třetí den procesu: poslední svědectví a konečný verdikt
Třetího dne hlavního líčení byl na žádost obhájce vyslechnut trestanec Ambrož Štětina. Ten se 24. 11. 1894 (den před vraždou) pohyboval ve výčepu hospody v Široké ulici (Breitegasse) v Teplicích. Tu k němu přišel tulák jménem Pohl, o jehož zadržení jsem se zmínil ve druhé části, a nabídl mu husu ke koupi. Štětina mu odpověděl, že za své peníze potřebuje nocleh. Na to Pohl odvětil, že ve stozích slámy u Trnovan se dá docela dobře přespat, že tam bude nocovat i se svým kolegou, který stál venku. Tím kolegou byl Antonín Kučera. Jak bylo zjištěno, Pohl tehdy přenocoval ve stohu slámy u Prosetic (Prasseditz).
Vzhledem k tomu, že Kučera četnického strážmistra Janische osobně znal a choval k němu nenávist, že jeho bývalá milenka podle všeho udržovala s Janischem intimní poměr, že Kučera patřil spolu s Fischery k teplické galerce, měl dost síly, aby vraždu spáchal sám, jeho zranění odpovídala zápasu se silným protivníkem a nedokázal prokázat, kde se v době činu nacházel, nepřekvapí, že soudní porota na všech pět otázek jednomyslně odpověděla: vinen. Přesto nemohl být odsouzen k trestu smrti, neboť tehdejší zákon neumožňoval zpřísnit trest, pokud si pachatel již předtím odpykal jiný žalář. Soud připomněl, že Kučera byl odsouzen za pytláctví, avšak trest vykonal. Z právního hlediska se jednalo o recidivu, avšak zákon z roku 1852 nedovoloval využít dříve odpykané tresty jako důvod ke zpřísnění trestu navazujícího. Rozsudek proto zněl: dvacet let těžkého žaláře, zpřísněného půstem jednou měsíčně a temnicí každého 25. 11., a navíc 48 hodin arestu za zakázané nošení zbraně. Kučera rozsudek přijal lhostejně.
*
Časová osa Antonína Kučery
1894
- 3. 8. 1894 – Kučera propuštěn z plzeňské věznice.
- 20. 11. 1894 – krádež sudu piva z vozu oseckého pivovaru (u W. Fischera v Oseku). Kučera si při manipulaci poranil prst.
- 23.–24. 11. 1894 – Kučera podle své verze přespává u Souše a u dolu v Záluží (svědky byl viděn až po vraždě).
- 24. 11. 1894 večer – ve výčepu v Teplicích tulák Pohl mluví s Ambrožem Štětinou o noclehu ve stozích u Trnovan.
- 25. 11. 1894 ráno – vražda četníka Franze Janische u Trnovan.
- 27. 12. 1894 – Kučera zatčen v Horní Bříze jako podezřelý (rána na levé ruce).
- 29. 12. 1894 – lékařské vyšetření v Plzni: zranění na ruce mohlo odpovídat jeho výpovědi.
1895
- 7. 4. 1895 – Kučera propuštěn z vyšetřovací vazby, protože se vraždu nepodařilo prokázat.
- duben 1895 – Kučera údajně říká brusiči Bleichhausovi, že si vypral krev z oděvu benzínem a mydlicí. Nabízí mu srnče → udán a zatčen, odsouzen a vykázán z okresu Teplice.
1896
- 29. 12. 1896 – Kučera zadržen v sušárně za Řetenicemi (nedovolené ozbrojování, pytláctví, tuláctví, porušené vykázání z okresu) → odsouzen a uvězněn v Mostě.
1897
- 17. 2. 1897 – nádeník Gerber oznamuje četníkovi Burtschovi, že Franz Fischer st. ví, kdo zabil Janische.
- 18.–23. 2. 1897 – Fischer st. při výslechu potvrzuje, že se mu Kučera v roce 1894 přiznal.
- 24. 2. 1897 – zprávu o Kučerovi přináší Teplitz-Schönauer Anzeiger.
- Toho času si Kučera patrně odpykal trest v mosteckém vězení, byl propuštěn, znovu zatčen a předveden před c. a k. krajský soud v Litoměřicích.
- 11.–13. 5. 1897 – hlavní líčení u c. a k. krajského soudu v Litoměřicích.
- Svědectví rodiny Fischerů, svědkyně Tomannové, Marie Knespelové, Anny Fröhlichové a dalších.
- Porota jednomyslně odpovídá na všech 5 otázek: vinen.
- Rozsudek: 20 let těžkého žaláře (zpřísněný půstem a temnicí každého 25. 11.), plus 48 hodin arestu.
- 15. 5. 1897 – noviny publikují podrobné reportáže z procesu.
*
Zpracováno dle článků „Zum Morde an dem Gendarmen Janisch“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ze dne 24. 2. 1897, „Der Mord an dem Gendarmen Franz Janisch“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 12. 5. 1897 a „Der Mord an dem Gendarmen Janisch“ – reportáže z 12. a 13. 5. 1897, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 15. 5. 1897.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: K. K. Gendarmerie, Alamy, Old Teplice, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 34., číslo 95., středa 28. 11. 1894.
