Smrt kancelářského sluhy, 1. část: Mrtvola v Kravím háji

ÚJEZDEČEK (KLEINAUGEST), TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), 25. až 27. 1. 1902:

Ač to sám jistě nevěděl, sobota 25. ledna 1902 byla pro 33letého Franze Jungnickela posledním dnem, kdy byl spatřen živý. Jungnikel pracoval jako kancelářský sluha v Antonínově šachtě (něm. Antoni-Schacht) u Újezdečka (něm. Kleinaugezd). Ta patřila věhlasnému ústeckému továrníkovi Georgu Schichtovi, jehož tukové závody se proslavily výrobou tradičního mýdla s motivem jelena.

V sobotu odpoledne se Jungnickel vydal na pochůzku. Do kanceláře se však už nevrátil a bylo po něm vyhlášeno pátrání. O den později, v neděli 26. ledna 1902, byla jeho mrtvola nalezena v oblasti zvané Kraví háj (něm. Kühbusch), mezi Újezdečkem a Řetenicemi (něm. Settenz), nedaleko Duchcovsko-podmokelské dráhy.

Měl se vrátit před půl čtvrtou. Nepřišel

Jungnickel se stejně jako každou sobotu vydal ze šachty do Teplic-Šanova (něm. Teplitz-Schönau) k osobnímu vlaku z Ústí nad Labem (něm. Aussig), který na teplické hlavní nádraží přijížděl ve 14 hodin a 9 minut. Tam mu zaměstnanec Schichtovy továrny Wiesner předal listinu s potřebným finančním obnosem ve výši 1 854 korun a 26 haléřů k výplatě mezd na šachtě. Jungnickel převzal peníze uložené v plátěném sáčku, uschoval je v kožené tašce, kterou nosil přes rameno na řemeni a tašku zamkl malým klíčkem, který si vložil do kapsy u vesty.

Mimořádně spolehlivý a osvědčený kancelářský sluha se do kanceláře šachty pravidelně vracel již kolem půl čtvrté odpoledne. Proto bylo okamžitě nápadné, když onu lednovou sobotu ještě v 16 hodin nedorazil. Vedení závodu se zpočátku domnívalo, že Jungnickel zmeškal vlak z Ústí nad Labem. V úmyslu za každou cenu obstarat peníze na výplaty se proto mohl vydat vlakem přímo do Ústí, aby je vyzvedl v Schichtově továrně a spojem o půl páté se vrátil zpět do Teplic. Vedoucí provozu proto telegraficky požádal firmu Schicht o sdělení, zda tam kancelářský sluha dorazil. Odpověď zaměstnanců továrny však byla záporná.

Mezitím již odbila 17. hodina a Jungnickelova nepřítomnost začala vzbuzovat vážné obavy. Vedoucí provozu se proto v doprovodu účetního a pokladního osobně vypravil do Schichtovy továrny, kde se dozvěděl, že Jungnickel jako obvykle převzal peníze od zaměstnance Wiesnera na teplickém nádraží. Trojice se s nepořízenou vrátila zpět do Teplic.

Nyní již vedení závodu předpokládalo, že se Jungnickelovi, který u sebe nesl nemalý finanční obnos, mohlo přihodit neštěstí. Neprodleně proto uvědomilo policii a četnictvo, zatímco se několik zaměstnanců šachty vydalo pohřešovaného hledat. Pátrání, které pokračovalo až do pozdních nočních hodin, však nepřineslo žádné výsledky.

Zcela unikátní obrazový materiál uchovává na svých stránkách ilustrovaný týdeník Wiener Bilder z 5. února 1902. Otiskl totiž fotografii pořízenou v neděli 26. ledna 1902 teplickým fotografem K. A. Richterem. Přestože tisk výrazně snížil její kvalitu, můžeme na snímku spatřit soudního adjunkta Dr. Horáčka, okresního lékaře Dr. Grohmanna, soudního lékaře Dr. Löwyho, policejního komisaře Schadeho nebo četnického strážmistra Friemela, jak stojí nad mrtvým. Vpravo je pak podobenka samotné oběti, Franze Jungnickela, otištěná ve stejném vydání. Zdroj: Wiener Bilder, roč. 7, č. 6, 5. 2. 1902, str. 7.

Vrah udeřil zezadu a vzal peníze

Teprve v neděli ráno kolem sedmé hodiny našli dva ze zaměstnanců závodu, noční hlídač Franz Schilha a zedník Josef Pietsch, Jungnickelovo bezvládné tělo na pěšině v oblasti zvané Kraví háj. Tělo leželo v malém houští, kterým procházela úzká pěšina. Napravo od něj – při pohledu od Újezdečka – se rozkládala volná pole, na jejichž okraji vedla kolej Duchcovsko-podmokelské dráhy ze stanice Teplice-Lesní brána (něm. Waldthor). Cesta vedla od Antonínovy šachty k okresní silnici z Teplic-Šanova do Dubí (něm. Eichwald). Místo, kde byla mrtvola nalezena, leželo asi 300 kroků od šachty. Zavražděný však neležel přímo na vlastní pěšině, nýbrž na travnaté, vyšlapané cestě, která z ní odbočovala a vedla křovím. Muž byl nalezen s obličejem obráceným k zemi, jednou paží pod hrudí a druhou přes hlavu.

Na zátylku mrtvého byla patrná velká, rozevřená rána. Vlevo se nacházela malá, sotva na dlaň široká kaluž krve, zato vpravo byla kaluž značně větší. Krev byla smíšená se zeminou a listím a bylo patrné, že vrah do ní šlápl a snad v ní i přešlapoval, když se chystal svou oběť oloupit. V blízkosti mrtvoly ležel klobouk, zcela nepoškozený a nezašpiněný. Límec i kravata byly v pořádku, kabát a vesta zapnuté. Ve vnitřní kapse kabátu se nacházela obálka s výplatní listinou a sdělením vedení továrny týkajícím se částky 1 854 korun a 26 haléřů určené na výplaty.

V kapse vesty byly stříbrné hodinky válcového typu, uložené v mosazném pouzdře a také zmíněný klíček od tašky, v níž byly uloženy peníze. Řemen, na němž taška visela, byl pod hrudí ostře přeříznut. Taška i peníze však chyběly.

Na základě oznámení se na místo činu vypravila soudní komise v doprovodu policejního komisaře a okresního strážmistra četnictva, aby provedli ohledání místa činu. Při něm bylo u zavražděného zjištěno zranění na zátylku dlouhé 5 centimetrů a široké 4 centimetry. Lebeční kost byla rozdrcena a mozková tkáň obnažena. Úder byl zasazen zezadu, zákeřně a s veškerou silou tupým, masivním předmětem a musel Jungnickelovi způsobit okamžitou smrt. U mrtvého ani na místě činu nebyla zaznamenána žádná stopa zápasu či obrany.

Mrtvola byla ve své původní poloze nejprve na příkaz policejních úřadů vyfotografována teplickým fotografem Richterem, jemuž dnes vděčíme za jedinou dochovanou fotografii místa činu, otištěnou v ilustrovaném týdeníku Wiener Bilder, a poté byly do protokolu zaznamenány výsledky ohledání místa činu a posudek lékařů. Po provedení ohledání místa byla mrtvola převezena do márnice místního hřbitova, kde byla provedena soudní pitva.

Kraví háj (něm. Kühbusch) byl název pro zalesněnou oblast sevřenou mezi Újezdečkem, Řetenicemi a Duchcovsko-podmokelskou dráhou. Místo lze dodnes navštívit, přičemž jeho základní podoba zůstává zachována. Za více než sto let se však proměnila zdejší vegetace a některé původní cesty dnes zakrývají vzrostlé stromy a náletové dřeviny. Zdroj: Archiv Zeměměřičského úřadu, Google Maps.

Proč Jungnickel změnil svou obvyklou cestu?

„Po pachateli není ani stopy. Úřady samozřejmě vynakládají veškeré úsilí, aby pachatele dopadly,“ psal teplický tisk Teplitz-Schönauer Anzeiger ve svém pondělním vydání z 27. ledna 1902, které nálezu věnovalo celou stranu. Nápadná byla především Jungnickelova volba cesty přes pěšinu v Kravím háji. Obvykle totiž chodíval městem a takzvanou stodolní cestou v místech dnešní Tyršovy ulice. Jednou z domněnek proto bylo, že ho ke změně trasy přiměl někdo, koho znal, a právě ten ho pak cestou udeřil a usmrtil.

Jak bylo dále zjištěno, Jugnickel se před svým odchodem ze závodu, přibližně kolem 13. hodiny, setkal s tamním dozorem Antonem Rittigem. Ten ho vyzval, aby se vrátil pokud možno co nejdříve, aby mohla proběhnout výplata mezd, neboť on, Rittig, měl večer v úmyslu navštívit ples. Jungnickel odpověděl, že se vrátí o čtvrt hodiny dříve, než býval běžný čas jeho příchodu. Tato okolnost rozvíjela domněnku, že kancelářský sluha použil kratší cestu přes Kraví háj, kterou jinak nechodíval, aby se co nejdříve dostal k šachtě.

Bezpečnostní orgány okamžitě zahájily intenzivní vyšetřování a zaměřily se na několik málo vodítek, která byla v té době k dispozici. Jedním z nich byla skutečnost, že několik osob mělo Jungnickela spatřit v doprovodu jakéhosi muže, a to jak v Dlouhé ulici (něm. Langegasse) v Teplicích, tak v blízkosti Kravího háje. Policie proto všechny tyto svědky vyslýchala a snažila se od nich získat především co nejpřesnější popis neznámého muže. Již 26. ledna také zatkla muže, který tomuto popisu odpovídal. Zatím však ani zdaleka nebylo prokázáno, zda tohoto muže bylo možné s vraždou jakkoli spojovat.

Vražda v Teplicích a okolí vyvolala značný rozruch a o krvavém činu se živě hovořilo. „Obecně panuje účast se zavražděným, který se těšil tak dobré pověsti, zvláště proto, že možná jen zákeřné náhodě lze přičíst, že si Jungnickel tentokrát zvolil osamělou a pověstmi opředenou cestu přes Kraví háj a právě zde podlehl svému osudu,“ uzavřel své pondělní vydání z 27. ledna 1902 Teplitz-Schönauer Anzeiger.

V další části se podrobněji podíváme na první výsledky vyšetřování, které začaly postupně odhalovat okolnosti Jungnickelovy smrti. Pozornost bude patřit také prvnímu podezřelému, k němuž policii přivedla svědectví a několik dalších stop, a především samotnému Franzi Jungnickelovi.

*

Zdroj:

  • „Ein Raubmord in Kühbusch“, Teplitz-Schönauer Anzeiger (polední vydání), roč. 42, čís. 11, 27. 1. 1902, str. 4.

Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: Wiener Bilder, roč. 7, č. 6, 5. 2. 1902, str. 7. Upraveno.

Z dalších případů