Teplické zločiny LOVEČKOVICE (LOSCHOWITZ), červenec 1897 až 10. 5. 1899:
Hostinský Wenzel Schimke vzal Anně Gablerové z ruky sklenici piva. Chtěla ji odnést nemocným služebným, které se potýkaly se silnými zažívacími potížemi, ale nejprve se zastavila v kuchyni. Schimke se ze sklenice napil. Během několika minut začal zvracet. Schimke nebyl první, ani poslední. Během dvou let postihla hostinec v Lovečkovicích série záhadných otrav, při nichž zemřely tři ženy a onemocněly desítky dalších lidí. Hlavní podezřelou se stala čtyřiadvacetiletá služebná Anna Gablerová, pocházející z Verneřic (něm. Wernstadt) na Děčínsku. O záhadném případu s překvapivým závěrem podrobně informovaly Leitmeritzer Zeitung i Teplitz-Schönauer Anzeiger, tehdejší litoměřické a teplické noviny.
Smrt přišla nečekaně. První oběti zemřely v létě 1897
V tomto pátrání za hranicemi Teplicka navštívíme malou obec na Litoměřicku. Rozlehlý dům u dnešního kruhového objezdu v centru Lovečkovic (něm. Loschowitz), kde dnes sídlí Pohostinství Křižovatka, patřil na konci 19. století hostinskému Wenzelovi Schimkemu. Žil zde se svou ženou, matkou a početným personálem. Jeho hostinec patřil k vyhledávaným podnikům, kde se scházeli obyvatelé obce i lidé z okolí, a Schimkemu se dařilo.
Vše se změnilo v červenci 1897. Téměř všichni členové domácnosti náhle onemocněli. Trápilo je zvracení, silné bolesti břicha, průjem i ochablost končetin. Příznaky vzbuzovaly podezření na otravu nebo infekční onemocnění podobné choleře. Dne 27. července vážně onemocněla matka hostinského Rosina Schimkeová starší a Rosina Schimkeová mladší, první manželka Wenzela Schimkeho. Obě ženy, které nesly stejné jméno, zemřely 1. srpna 1897. Protože se však ve stejné době obdobné potíže objevily i u obyvatel dalších domů a jejich příčina zůstávala neznámá, podezření na úmyslnou otravu postupně ustoupilo.
Schimkeho hostinec v Lovečkovicích na kolorované pohlednici z počátku 20. století. Inzerát z roku 1904 vpravo dole zve do hostince na dámský věneček. Zdroje: Zdeněk Fořt (se svolením), Leitmeritzer Zeitung, 16. 4. 1904, str. 26.
Po návratu Gablerové se otravy vrátily
V té době pracovala Anna Gablerová v hostinci už čtvrtým rokem. Po smrti první manželky hostinského převzala vedení celé domácnosti a starala se o její chod až do 4. května 1898. Tehdy ze služby odešla, protože byla v pokročilém stupni těhotenství. O dva dny později přivedla na svět zdravé dítě, o jehož otci se prameny nezmiňují. Můžeme proto dohadovat, zda otcem nebyl ženin zaměstnavatel, hostinský Schimke. Gablerová se tehdy přestěhovala ke své matce Karolině Neumannové, která provozovala obchod naproti Schimkeovu hostinci. Mezitím se Wenzel Schimke oženil s Franziskou Ulbrichovou, později Schimkeovou, jež podle svědeckých výpovědí neměla zájem Annu Gablerovou znovu zaměstnat. Po porodu proto bývalá služebná hostinec navštěvovala už jen výjimečně. Jedna z těchto návštěv připadla na středu 6. července 1898, kdy byli manželé Schimkeovi mimo domov a kuchařka Terezie Hackerová právě připravovala velký hrnec hovězí polévky určené pro všechny obyvatele hostince.
Podle pozdější výpovědi kuchařky Terezie Hackerové přišla Anna Gablerová kolem poledne do kuchyně, kde nějakou dobu zůstala sama. Později si všimla, že míchala vodu ohřívající se na plotně. Odpoledne se v hostinci ještě zastavila, aby přinesla holuba pro kuchařčinu dceru. Krátce po třetí hodině uvařila kuchařka kávu pro sebe, kočího a řeznického pomocníka. Vodu na ni nabrala z velkého hrnce stojícího na plotně. Sotva však kávu dopili, všichni tři náhle onemocněli. Dostavilo se prudké zvracení, silné bolesti břicha i výrazná slabost končetin. Vzhledem k tomu, že se potíže objevily bezprostředně po vypití nápoje, začali své zdravotní obtíže připisovat právě kávě. Kočího Josefa Hackera navíc zarazilo, že se ho Anna Gáblerová krátce poté zeptala, zda mu také není špatně. Manželé Schimkeovi se mezitím vrátili z Brné (něm. Birnai) na Ústecku.
Třetí oběť záhadných otrav, druhá žena hostinského
Hned následujícího dne zachvátila Schimkeův hostinec panika. Po vypití kávy vážně onemocněla paní domu Franziska Schimkeová, k níž byl přivolán lékař Hermann z Verneřic. Po ošetření se její stav přechodně zlepšil. Druhý den dokonce vstala z postele a zdálo se, že nejhorší má za sebou. Po ranní kávě sice pocítila lehké obtíže, ale ještě v neděli 10. července měla dobrou náladu i chuť k jídlu. Klid však netrval dlouho. Wenzel Schimke se napil ze sklenice piva, kterou Anna Gablerová nesla nemocnému personálu, a během několika minut začal prudce zvracet. Teprve později si uvědomil, že než mu sklenici podala, odešla s ní na okamžik do kuchyně. Právě toto podivné chování spolu se skutečností, že Gablerová jako jediná zůstávala zcela zdráva, v něm začalo vzbuzovat stále silnější podezření.
Franzisce Schimkeové se stalo osudným převařené mléko, které jí téhož dne kolem čtvrté hodiny odpoledne podala Anna Gablerová. Krátce poté se její zdravotní stav prudce zhoršil. Nemoc se vrátila s mnohem větší silou a tentokrát už nebylo pomoci. V úterý 12. července 1898 Franziska Schimkeová zemřela.
Pitva odhalila smrtící arsen
Tělo nebožky bylo 13. července 1898 podrobeno soudní pitvě. Obsah žaludku a střev, část jater a ledviny byly uloženy do dvou zapečetěných nádob a předány k chemickému rozboru. Soudní znalci následně potvrdili přítomnost arsenu v žaludku i ve vzorcích jater a ledvin. Právě v játrech a ledvinách však bylo jedu nalezeno výrazně více než v žaludku, což podle znalců svědčilo o tom, že Franziska Schimkeová arsen před smrtí požila a ten se již stačil vstřebat do jejího organismu. Soudní lékaři zároveň potvrdili, že průběh jejího onemocnění odpovídal několikadenní otravě arsenem.
Ostatky Rosiny Schimkeové starší a Rosiny Schimkeové mladší byly v roce 1898 exhumovány. Chemický rozbor jejich ostatků prokázal přítomnost arsenu. Jeho stopy sice odborníci nalezli také ve srovnávacích vzorcích – ve vlasech, dřevě rakví, zemině z rakví i v hřbitovní půdě –, jejich množství však bylo výrazně nižší než v tělesných ostatcích. Chemici proto dospěli k závěru, že arsen se nacházel v tělech obou žen již před jejich pohřbením a teprve následně pronikl do okolní zeminy. Za mnohem pravděpodobnější označili tento směr přenosu než opačnou možnost, že by se arsen dostal z půdy do těl.
Soudní lékaři na základě chemických rozborů, znaleckého posudku i dalších okolností průběhu onemocnění a úmrtí uzavřeli, že Rosina Schimkeová starší i Rosina Schimkeová mladší zemřely výhradně v důsledku otravy arsenem.
Budova hostince na staré mapě. Z ní vyplývá, že jeho součástí byla další stavení, která s ním tvořila rozsáhlejší hospodářský komplex. Zdroj: Archiv Zeměměřičského úřadu.
Chtěla se Gablerová stát novou paní hostince?
V sobotu 15. července 1898 byla Anna Gablerová zatčena. Během vyšetřování se pátralo především po jedu. Byly prohledány všechny části jejího oděvu a v jedné z jejích zástěr, stejně jako v jedné sukni, kterou nosila v hostinci Wenzela Schimkeho, bylo nalezeno velmi malé množství bílého prášku. Chemickým rozborem bylo zjištěno, že obsahuje arsen.
Proti Anně Gablerové svědčila řada okolností nasvědčujících tomu, že přimíchávala jed do jídel a nápojů. Vyšetřování především ukázalo, že jedovatou příměs obsahovaly pouze káva, mléko, pivo, víno a polévky. Onemocněli přitom vždy jen ti lidé, kteří z těchto pokrmů nebo nápojů dostali svou porci. Jednotlivé případy podle vyšetřovatelů prokazovaly, že k propuknutí otravy nebo k opětovnému zhoršení zdravotního stavu někdy stačilo vypít určité množství kávy, jindy šálek mléka, sklenici piva či vína nebo sníst dva talíře polévky.
Podle vyšetřovatelů byla Anna Gablerová jedinou osobou, která mohla mít na smrti obětí osobní zájem. Služebné vypověděly, že se často chovala, jako by byla paní domu. Vyšetřovatelé proto předpokládali, že usilovala o vedoucí postavení v hostinci Wenzela Schimkeho, ať už jako jeho manželka nebo jako hospodářka. Po smrti první manželky i matky hostinského skutečně převzala řízení celé domácnosti a ve vsi se dokonce začalo mluvit o možném sňatku Anny Gablerové s Wenzelem Schimkem. Že o takové budoucnosti uvažovala i sama Anna Gablerová, mělo podle obžaloby potvrzovat její vyjádření na jednu z narážek o možném sňatku. Odpověděla: „No ano, když už se stala taková věc,“ přičemž podle svědků ukázala na své těhotenství.
Schimke před soudem přiznal milostný poměr
Ve středu 3. května 1899 začalo u c. k. krajského soudu v Litoměřicích třídenní hlavní líčení, k němuž bylo předvoláno 45 svědků. Jak uvedl litoměřický tisk, jednání se každý den protáhlo až do pozdních večerních hodin.
Anna Gablerová před soudem veškerou vinu důrazně odmítla. Tvrdila, že při hromadném onemocnění v roce 1897 byla sama nemocná a trpěla zvracením i bolestmi nohou. Popsala, že po porodu v květnu 1898 zůstala šest týdnů doma a k Schimkeovým se vrátila až ve středu 6. července, kdy na žádost kuchařky připravila kávu. Popřela, že by manželům Schimkeovým připravila cokoli zvláštního nebo že by věděla, co se stalo se zbylou kávou. Připustila, že během dalších dnů vařila pro nemocné a byla přítomna u posledních hodin Franzisky Schimkeové, sama však podle svých slov rovněž onemocněla po vypití kávy. Odmítla také, že by někdy vlastnila arsen, a nedokázala vysvětlit jeho nález na své sukni. Tvrdila, že jí musel být podstrčen, a popřela i spekulace, že usilovala o sňatek s Wenzelem Schimkem. Na závěr uvedla, že její vlastní zdravotní potíže byly skutečné a jednou se to podle ní prokáže.
Pozornost soudu i veřejnosti byla nejvíce upřena na svědectví Wenzela Schimkeho. Majitel hostince popsal okolnosti onemocnění a úmrtí své matky i obou manželek. S druhou ženou byl ženatý pouhých šest týdnů. Uvedl, že když se 6. července 1898 s manželkou vrátili z Brné, propukla v hostinci další vlna záhadných onemocnění. Podle poměrů, které v hostinci panovaly, považoval za pachatelku Annu Gablerovou. Připustil také, že jí po smrti své první manželky mohl darovat spornou červenou sukni, v níž byly nalezeny stopy arsenu a kterou na obžalované vidělo několik dalších svědků.
Schimke zároveň potvrdil, že s Annou Gablerovou udržoval důvěrný vztah. Přiznal rovněž, že měl k dispozici arsen, který asi pět let předtím koupil v Dolním Týnci (něm. Nieder-Tenzel) k hubení krys. Tvrdil však, že jej nikdy nepoužil a uchovával ho zabalený v papíře v přístavku na dvoře. Na závěr své výpovědi se slzami v očích prohlásil, že vůči obžalované neuplatňuje žádný nárok na odškodnění. Smrt matky i obou manželek ani majetkovou škodu, kterou podle něj způsobila, mu už totiž nikdo nenahradí.
Během vyšetřování zachytila vězeňská správa dopis Anny Gablerové adresovaný spoluvězni, který měl být brzy propuštěn na svobodu. Žádala ho, aby se postaral o její děti a odešel do Lovečkovic. Součástí dopisu byla také věta: „… pak už jen stačí vzít trochu arsenu a vhodit ho tam …“ Vyšetřovatelé se domnívali, že tím mohla myslet, aby vhodil arsen do lovečkovické studny nebo jí jej propašoval do vězení. Žádnou z těchto domněnek se však nepodařilo prokázat. Porotě proto byly nakonec předloženy pouze tři otázky týkající se samotných otrav.
Někdejší Schimkeho hostinec na fotografii z roku 2026. Dobrou zprávou je, že budova dodnes slouží svému původnímu účelu. Nachází se v ní Pohostinství Křižovatka. Zdroj: Martin Vršecký.
Nevyřešená záhada z Lovečkovic
Obhájce doktor Köcher postavil svou závěrečnou řeč především na zpochybnění důkazů. Upozornil, že v případě obou žen zemřelých v roce 1897 budou porotci rozhodovat i o otázce, na kterou nemají jednoznačnou odpověď ani samotní odborníci. Připomněl, že ostatky byly ve značném stadiu rozkladu a obsahovaly velké množství larev, přestože někteří znalci tvrdili, že těla otrávených osob se nerozkládají běžným způsobem. Stopy arsenu a antimonu byly navíc nalezeny nejen v ostatcích, ale také v hřbitovní půdě odebrané mimo samotný hrob.
Podle obhajoby byly slabé i ostatní nepřímé důkazy. Někteří lékaři totiž považovali tehdejší onemocnění za choleru. Zatímco u Wenzela Schimkeho bylo nalezeno větší množství arsenu, u Anny Gablerové nikoliv. Stejné okolnosti, které státní zástupce vykládal jako důkazy proti obžalované, by podle obhájce bylo možné vztáhnout i na jiné osoby včetně samotného hostinského. Zpochybnil také význam červené sukně, u níž podle něj mohlo dojít k omylu ve svědeckých výpovědích. Porotcům nakonec položil zásadní otázku, zda všechny tragické události nemohly být jen nešťastnou souhrou okolností. Pokud existují takové pochybnosti, lze podle něj člověka považovat pouze za podezřelého, nikoli za vinného.
Po závěrečné řeči předsedy senátu, zemského soudního rady Plachta, se porota odebrala k poradě. Po 45 minutách se vrátila s verdiktem, podle něhož Anna Gablerová nebyla shledána vinnou ani z vraždy Rosiny Schimkeové starší a mladší, ani z vraždy Franzisky Schimkeové. Ve třetím případě hlasoval pro vinu pouze jediný z dvanácti porotců. Soud proto Annu Gablerovou obžaloby zprostil a nařídil její okamžité propuštění z vazby.
Záhadná smrt tří žen v hostinci Wenzela Schimkeho tak zůstává dodnes neobjasněna. Stála za ní skutečně Anna Gablerová, která s hostinským udržovala intimní vztah a porodila dítě, k němuž se Schimke nikdy nepřihlásil? Mohla jednat ze žárlivosti nebo z touhy stát se paní domu? Nebo se za tragédií skrývalo něco úplně jiného a skutečný pachatel unikl spravedlnosti? Na tyto otázky už dnes nikdo s jistotou neodpoví. Případ z Lovečkovic tak i po více než sto letech zůstává jednou z největších nevyřešených kriminálních záhad Litoměřicka.
*
Zdroje:
- „Die Vergiftungsfälle in Loschowitz“, Leitmezitzer Zeitung, rubrika „Soudní síň“, roč. 29, čís. 35, 6. 5. 1899, str. 6-8.
- „Die Vergiftungsfälle in Loschowitz (Schluß.)“, Leitmeritzer Zeitung, rubrika „Soudní síň, roč. 29, čís. 36, 10. 5. 1899, str. 7-8.
- „Dreifacher Giftmord“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“, roč. 39, čís. 38, 10. 5. 1899, str. 7-8.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Zdeněk Fořt (se svolením), Archiv Zeměměřičského úřadu, Pinterest, Alamy. Obrázek služebné jsou pouze ilustrační.
