Teplické zločiny TRNOVANY (TURN), 23. 9. až 4. 10. 1899:
Že takzvaní ruličkáři, kteří za pravé peníze nabízejí falešné nebo již neplatné bankovky, nejsou výsadou pouze dnešní doby, potvrzuje příběh, jenž se odehrál v Trnovanech (něm. Turn) v září 1899. Ten popsaly teplické noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger v reportáži ze soudní síně s názvem Výnosný obchod, vydané 4. října téhož roku.
Bílý kapesník a červený karafiát
V sobotu 23. září vstoupil do trnovanského hostince Pauline B. jí neznámý, dobře oblečený muž a objednal si sklenici piva. Zatímco z ní upíjel, vyptával se hostinské, jak se jejímu podniku daří. Když si žena posteskla, že obchod příliš nevynáší, hostů ubývá a celkově je zle, prohlásil neznámý návštěvník, že už pomohl mnoha lidem, a pomůže tedy i jí.
Pauline B. se ihned začala zajímat, jakým způsobem jí hodlá pomoci, a dostalo se jí následující odpovědi: „Přijďte 27. září do Drážďan, na Altmarkt č. 8. V tom domě je hostinec. Jako poznávací znamení položte na stůl bílý kapesník a červený karafiát. Potom přijde jistý pán a předá vám za 20 pravých zlatých 100 falešných zlatých.“
Hostinská muži poděkovala za jeho „dobře míněnou radu“ a přislíbila, že se do Drážďan dostaví včas. Ve skutečnosti však na podobný obchod ani nepomyslela a do saského města vůbec neodjela.
Dne 28. září se neznámý muž u Pauliny B. objevil znovu a zeptal se jí, proč do Drážďan nepřijela. Tentokrát ji pozval ještě na tentýž den na teplické Tržní náměstí (něm. Marktplatz, dnes nám. Svobody) a znovu jí poradil, aby si s sebou rozhodně přinesla 20 zlatých, protože jí falešné bankovky předá zabalené v balíčcích.
Hostinská na vše zdánlivě přistoupila, svého „zachránce“ však zdržovala tak dlouho, dokud jeden ze svědků nevyrozuměl trnovanskou policii. Zatímco s ním dál rozmlouvala, dorazil vrchní strážník Laube a muže zatkl.
Trnovany u Teplic kolem roku 1900. Zdroj: Petr Beránek
Místo sta zlatých jen nastříhané noviny
Tak bylo zjištěno, že se jedná o sedmapadesátiletého Johanna Rungeho, bytem v Bělé u Podmokel a domovsky příslušného do Libouchce v okrese Ústí nad Labem. Poté byl předán okresnímu soudu.
V pondělí 2. října 1899 stanul Runge před samosoudcem c. k. okresního soudu v Teplicích, soudním adjunktem Dr. Svobodou. Na soudním stole ležely jako důkazní předměty dva balíčky údajných bankovek v hodnotě sta zlatých. Při bližším ohledání se však ukázalo, že ve skutečnosti šlo pouze o novinový papír nastříhaný do velikosti bankovek a úhledně složený do balíčků.
Stejný podvod přitom Runge spáchal již jednou a v minulosti mu vynesl dvouletý trest vězení, což před soudem důrazně popíral. V případě trnovanské hostinské však učinil úplné doznání a přiznal, že mu šlo pouze o to vylákat od ní částku 20 zlatých. Protože se mu nyní špatně vedlo, přišel na myšlenku svázat obyčejný papír do balíčku a vydávat jej za falešné bankovky, které smění za 20 zlatých v pravých penězích.
Poté, co svědci potvrdili obžalobu, uznal soudce obžalovaného vinným z přestupku a odsoudil jej k jednomu měsíci přísného vězení, zostřeného jedním postním dnem týdně, a dále k náhradě nákladů trestního řízení. Jako přitěžující okolnost přitom soud zohlednil jeho předchozí dvouletý trest vězení za stejný delikt.
Podle psychologických poznatků o chování podvodníků jim někdy nestačí pouze získaný prospěch. Důležitou roli může hrát i pocit úspěšně provedeného triku a schopnost oklamat druhé. Runge se tedy nakonec neměl čím chlubit. Nezbývá než doufat, že po tomto neúspěšném pokusu svou podvodnou činnost ukončil.
*
Zdroj:
- „Ein einträgliches Geschäft“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“, roč. 39, čís. 80, 4. 10. 1899, str. 8.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Petr Beránek, Pinterest, Teplitz-Schönauer Anzeiger, roč. 39, čís. 80, 4. 10. 1899, str. 1.
